Romantikou nasáklé valčíky, pro které by vraždil i Tom Waits

Otázka: mohl byste nám něco říct o polské scéně world music? Odpověď: máme na to celý večer? Nakonec z toho vzešel kompromis: osobní tipy Jiřího Moravčíka na kapely, které je nutné slyšet, abychom si udělali obrázek o tom, proč se polské skupiny pracující s lidovými kořeny dokázaly prosadit po celém světě.

R.U.T.A.
Vlastně to byl hodně kontroverzní nápad: zhudebnit a punkem nakopnout texty rebelujícího polského rolnictva z 16. a 19. století. Neskrývaných výzev ke vzpouře a konečnému řešení: zabij pána. Za výtečné debutové album Gore se skupině dostalo adekvátní odpovědi v jedné z recenzí – „budete viset, pánové“ – i nadávek od politiků a katolické církve. R.U.T.A. (Utopické hnutí transcendence a anarchie aka Reakční umělecko-teroristická unie) vymyslel a vede Maciej Szajkowski, (leader a bubeník skupiny Kapela ze Wsi Warszawa) po způsobu krajního beziluzorního gesta: takoví jsme byli. Katarzní texty polských vesnických nevolníků o ponížení, utrpení a zotročení ze strany feudálů a církve totiž nejsou žádnou selankou: sekery a tvrdé výhružky v nich létají vzduchem, stejně jako škodolibá přání vesničanů „ať si pána vezme čert, pojdou mu krávy nebo ať skončí na šibenici namísto nich“. Do konfrontace s konzervatisty a prudérníky se R.U.T.A navíc vydala s hlasy polských punkových ikon. S druhým albem Na uschod. Wolność albo śmierć (Na východ. Svoboda nebo smrt) šlápla skupina v roce 2012 do ještě nebezpečnějšího a provokativnějšího, přímo sršáňského hnízda: překročila hranice Dněpru a objala se s Bělorusy, Litevci, Rusy a hlavně Ukrajinci. Nové texty jsou ještě „realističtější“, bolestnější a humorně perverznější. Na albu 400 let se R.U.T.A. spojila s reggae a dub kapelou Paprika Korps pod heslem: svoboda zůstává největší potřebou lidstva. Osu tematických, zhusta naštvaných textů tvoří diskriminace žen, týrání zvířat, nesouhlas s autoritativními režimy a riziky spojenými s nacionalismem, policejním násilí a zneužíváním moci.

Lelek
Debutové album Brzask Bogów se neminulo se 1050. výročím přijetí křesťanství v Polsku, členové skupiny však odmítli přistoupit na rozšířený mýtus, že polskou národní identitu vytvořila církev. „Často operujeme s termínem národní identity a odvoláváme se na dědictví starých Řeků, Římanů a křesťanské církve. Přesvědčení o středomořském dědictví se stalo tak jednoznačné, že jakákoliv alternativa je považována za blud nebo kacířství. A co dědictví pohanských národů pohrdavě považované za barbarské?," ptal se tvůrce konceptu Maciej Szajkowski. S ekipou předních polských muzikantů a zpěváků složil jedenáct skladeb evokujících pohanské časy: směs folku, rocku, tradice, exotiky a ozvěn Czesława Niemena. Bohy, kulty, mysticismem a přírodními silami se album sice jenom hemží, texty ale pocházejí od významných polských básníků 19. a 20. století: Ryszarda Berwińskiego, Władysława Broniewskiego, Antoniego Wacyka nebo Ryszarda Daneckiego.

Kompania Janusze Prusinowskiho
Houslista ve světě proslul jako excelentní reprezentant polské tradiční hudby, pevně sice spojený se starými mistry mazurků, zároveň ale svolný ke spolupráci s předními polskými jazzmany nebo fenomenálním zpěvákem Alimem Qasimovem z Ázerbájdžánu. Umění vesnických mistrů trio předkládá jedinečným způsobem dnešní generaci. Učí ji tančit starobylé tance - mazurku, kujawijak, valčíky - za doprovodu hudby, která do sebe absorbovala moderní dobu s ozvěnami blues, jazzu nebo melodičnost Chopina.

Kapela Maliszów
„Romantikou nasáklé valčíky, pro které by vraždil i Tom Waits," napsal britský publicista Tim Cumming v recenzi na debut Mazurki Niepojęte rodinného tria z polských Nízkých Beskyd, pro něho - a vzápětí se přidali i další - čerstvého zjevení. Došlo k tomu před několika lety, kdy trio oslnilo doslova ručně, na koleně dělaným, dřeni archaického muzikantství se dotýkajícím syrovým výkladem karpatské tradiční hudby a neuvěřitelným mládím dětí: houslistovi Kacperovi tehdy bylo teprve devatenáct let a violoncellistce a bubenici Zuzaně čtrnáct. Jejich technicky brilantní hraní se totiž vymyká běžnému chápání. Zatímco autorské skladby z debutu ještě odpovídaly představám o tradiční hudbě, převážně instrumentální album Wiejski dżaz (Vesnický jazz) uzemňuje extrémně rychlou, tranzu se blížící verzí mazurků. Pouze dvě tradiční písně svědčí o pokračování zdravého pnutí v rodině: vedle dohody nad tím, co je a co není tradice, tátovi děti nejvíc oponují ambiciózní potřebou hrát hudbu, v níž by dokázaly svou dovednost. „Nehrajeme tradiční hudbu, to my jsme tradice," tvrdí přitom Kacper a Zuzana o nic méně sebevědomě dodává: „Pokud ne dnes, tak za sto let budeme".

Kwadrofonik
V dělení na „vyšší populár" a tradice přestávají platit obecná pravidla, hranice padají a při sblížení protikladů už proto nikdo nepropadá panice. Originalita dnes spočívá v nepředvídatelnosti. V síle vymezit se ustálenosti a konzervativní danosti, že lidové dědictví je nedotknutelné. Dva klavíristé a dva hráči na marimby kvartetu zapínají občas elektronické samply, sedají k perkusím a do své hudby slučují vlivy minimalismu, Chopina, tradice a Mike Oldfielda.

Hańba!
Že čtyři dělničtí kluci v placatých čepicích do dneška nespadli díky stroji času z 30. let minulého století, zjistíte nejrychleji podle průkazů totožnosti. I tak se tomu štáb americké stanice KEXP natáčející jejich koncert zdráhal zprvu uvěřit, tedy než Hańba! spustila divoký a naštvaný punkový folk-klezmer-šraml. V tu chvíli se objevila další pochybnost: co když punk nevznikl v 70. letech v Británii, ale už dávno předtím, v turbulentních dobách Druhé Polské republiky? Abyste nemuseli na Google: existovala v letech 1918-1939 a vyznačovala se ostrým kontrastem. Zatímco věda, kultura, literatura a technika tehdy zažívaly obrovský rozmach, chudoba měla navrch a politicky to v tzv. Sanačním režimu hodně skřípalo: demokracie dostávala na frak a s vládou byl spojován vyhrocený antisemitismus, xenofobie a nacionalismus. „Není naše vina, že se historie opakuje," vysvětlila kapela z Krakova, dávající od roku 2013 už svým názvem najevo svůj odpor k minulosti, která se však plíživě vrací do přítomnosti, jejíž autoritářsko-nacionalistické projevy nesnáší Hańba! o nic méně. A jak dát jasně najevo naštvanost? Přece starým dobrým punkem, heslem - Hudba je naše vzpoura a zvuk - naše zbraň. - a ironickými názvy alb, s graficky vypovídajícími obaly: Figa z makiem, Prosto w serce a Guma i gówno.

Freeborn Brothers
Směsí gypsy hobo trash grass metal rockabilly punku vám trio dá na vybranou: chcete zahrát na cestu do pekla nebo do hrobu? Že to od nich nakonec vyjde nastejno? Nevadí, nazpátek se stejně ještě nikdo nevrátil. Každopádně už padl návrh, že by si plakáty mělo energicky nevyzpytatelné trio přelepovat poznámkou: musí se vidět!. I přes snahu ulehčit vám nářezovým antidepresivem život v těžkých časech, očekávejte chaos. A rada na závěr: pokud prý nejste zkušení řidiči, jejich alba - Two Men Orchestra a Gypsy Hobo Trash Grass - si za jízdy nepouštějte. Proč zbytečně riskovat.

S poděkováním a podporou Polského institutu pro katalog festivalu Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou 2019