TOKO TELO - photo by Studio Smilebox

TOKO TELO (MADAGASKAR)

BLAŽENÉ CHVÍLE S HUDEBNÍMI OBRY Z MADAGASKARU

I TI NEJMÉNĚ PŘIPRAVENÍ POSLUCHAČI NAD JEJICH HRÁČSKÝCH A VOKÁLNÍM MISTROVSTVÍM MIMO VŠECHNY KATEGORIE NAVÍC OPRAVDU DOSLOVA USTRNOU.

Jinak se vystoupení úchvatné zpěvačky Moniky Njava a famózních kytaristů D´Gary a Joëla Rabesolo popsat vlastně ani nedá. I ti nejméně připravení posluchači nad jejich hráčských a vokálním mistrovstvím mimo všechny kategorie navíc opravdu doslova ustrnou. K všemu postupně s obavami, jestli tolik krásy unesou.
Chcete se povozit na ostrově? Zatancovat si s mrtvolou? Koupit si vejce o průměru třiatřicet centimetrů nebo omrknout ďábelskou žábu co kdysi žrala dinosaury? Navštivte Madagaskar, údajnou „laboratoř bohů“, to protože se na čtvrtém největším ostrově světa pořádně vyřádili: málem všechno co tu žije a roste nikde jinde na této planetě nenajdete. Srovnání nesnese ani tamní hudba: naprosto unikátní pelmel afrických, arabských, indonéských, evropských a malgašských kultur.
Tři ostrovní hudební hvězdy vedle umění, o kterém už dávno ví celý svět, skladbou od skladby nenápadně vzdělávají z historie Madagaskaru a vypichují do popředí nejpalčivější problémy ostrova, vzdalujícího rychlostí dvou centimetrů za rok ad africké pevniny.
Monika Njava, zakladatelka skvělé skupiny Njava a členka Deep Forest, zpívá o narůstající chudobě, nenávratném ničení přírody a s úctou vzpomíná na zakládajícího člena tria, akordeonistu Regise Gizavo, který v roce 2017 nečekaně zemřel.
Pověst pravila, že údajně samou rychlostí svítící prsty hrajícího Gizava snesly srovnání s těmi nejbarevnějšími ohňostroji, takže nahradit ho se zpočátku zdálo takřka nemožné, jenomže se nakonec ukázalo, že ty samé ohňostroje dokáže s elektrickou kytarou nechat vybuchnout také Joël Rabesolo, impozantní jazzový muzikant, kterého když na koncertu pozorujete, nechce se vám věřit, jestli to, co hraje, vychází pouze z kytary a i když vám to odpřisáhne, stejně jste na vážkách.
O kytaristovi N´Garym jdou také fámy od chvíle, kdy v 90. letech na ostrově natáčela dvojice amerických producentů David Lindley a Henry Kaiser. „On je kytarové monstrum, nevěřil jsem vlastním uším," poznamenal Lindley, sám skvostný kytarista, co pracoval pro Boba Dylana nebo Bruce Springsteena. Hudební publicita Petr Dorůžka se pak o D’Garym nerozpakoval napsat: "Ve srovnání se západními kytaristy nepůsobí, jako kdyby přišel z nějaké pozemské kultury, ale z Marsu." A teď si ho představte v trojici s Monikou a Joëlem.....
Beko je ceremoniální hudba pralesního národa Mikea, s podivuhodnou návazností na Afriku: profesionální pohřební zpěváci během obřadu beko připomínají západoafrické grioty; historii mají také v malíčku. Doprovázejí se sice na citeru valiha a bubny, ovšem pohřební polyfonní písně beko jsou výhradně ve formě a capella, a tak není divu, že když je svět poprvé uslyšel, zařadil je poblíž nejrannějšího amerického blues a syrovým černosškým spirituálům. Energický taneční styl tsapiky můžete slyšet na nejrůznějších oslavách, nejvíc si ho ale oblíbili tanečníci s mrtvolami; myšleno naprosto vážně.
Když vám u horského národa Merinů sdělí, že nastal čas pokecat s mrtvými a převlíknout je do čistého, ničemu se nedivte. A na druhý den ráno, až mrtvolu vytáhnou z nádherně vyzdobené hrobky a odnesou domů, aby ji vedle přestrojení do nového sdělili, o co zatím přišla, zůstaňte v klidu. Rituální exhumace famadihana (obracení kostí) má na Madagaskaru pradávnou tradici, vycházející z enormní úcty k posmrtnému životu; ale nejde jen o něj, obřad souvisí s kultem rodiny, která má držet u sebe a pravidelně se, pokud možno, „všichni“ scházet. Famadihana obnáší opulentní hostinu a cestu s mrtvým neseným na nosítkách po vesnici. Zatímco mrtvola dostává čerstvý rubáš a do vygruntované hrobky pokládají jídlo a rum, poslouchá vyprávění, která na Madagaskaru všichni doslova milují ve formě kabara (oblíbená forma veřejného řečnictví), doprovázené představením hudebně herecké performance hira gas, za zvuků trumpet, houslí, bubnů a akordeonu. „Celá tahle událost je navzdory okolnostem radostná, ani stopy po děsu. A hira gas zní úplně stejně divoce a skvěle jako mexické pouliční kapely,“ popisal atmosféru famadihana šéfredaktor magazínu fRoots Ian Anderson, jehož manželka pochází z Madagaskaru.

Fotografie: Bir Images, Studio Smilebox.