LANKUM

LANKUM (IRSKO)

ÚCHVATNĚ REZONUJÍCÍ SOUZVUK IRSKÝCH DUD, VOKÁLŮ, CONCERTINY A HOUSLÍ

RESUMÉ ZNALCŮ I MNOHA ANKET ZNÍ JASNĚ: SKUPINA LANKUM ČNÍ NADEVŠE, CO SE DNES V IRSKÉ TRADIČNÍ HUDBĚ ODEHRÁVÁ.

Akustické kvarteto z Dublinu podřídilo tradiční hudbu naléhavému požadavku doby: nebýt slepý k tomu, co kolem sebe vidíme. Depresi přitom kombinuje s nadějí, nicméně ne způsobem, jaký by se od folkových hudebníků předpokládal. Akordeonistka a zpěvačka Radie Peat, houslista Cormac MacDiarmada a bratři - kytarista Daragh Lynch a dudák Ian Lynch - do starobylé hudby odvážně vkládají nepravděpodobné prvky, které tam obvykle nenacházíme. Jejich hořkosladký manifest se tak blíží k nadčasovému transcendentnímu zážitku. Podtrženému sborovými vokálními harmoniemi, u kterých, klidně i o půlnoci, myslíte na legendární The Watersons.
Skrze irskou lidovou hudbu vždycky vedla žíla vzdoru, u Lankum se ale můžeme bavit o existenciálně sociopolitickém cítění. Není jim ani tak blízký sarkasmus, jako spíš pravda – a to za každou cenu. „Je pro nás důležité, aby písně, které se rozhodneme hrát, v lidech zarezonovaly. Vyslaly druh zprávy související s tím, jak a v čem žijeme,“ říká Radie Peat.
K autorským a lidovým – irským, skotským anglickým, ale i americkým – písním Lankum přistupují s étosem punkových proletářů. Tradice pro ně nepředstavuje žánr, nýbrž neustálý proces odrážející současnost: staré písně předělávají po svém a nové skládají v přesvědčení, že dnešek je výsledkem včerejška. Lpět na starém, protože se to tak nosí, už Lankum odmítají vůbec.
Za poznávací znamení jejich až omračujících alb - Between the Earth and Sky a The Livelong Day - berme důraz kladený na drone – úchvatně mrazivý, minimalistický a uvnitř hlavy rezonující souzvuk irských dud uilleann pipes, concertiny a houslí. Stopové prvky punku, krautrocku nebo rocku zaznamenáte, nicméně ten drone, ten téměř zlověstně meandrující drone! Při té příležitosti se vrší odkazy k americkým minimalistům, ačkoliv drone je součástí irské nebo skotské tradiční hudby od chvíle, kdy v ní poprvé zazněly dudy. Lankum ovšem k drone přistupují z pozice těch, kdo nekonečný zvuk posunuli daleko dál, s odkazem na pravděpodobný odraz zájmu o ambient Briana Ena, krautrock nebo doom metal skupiny Sunn O))). To je sice dobrý záchytný bod pro folkem nepolíbené posluchače, pravda je ale složitější: to pátý člen skupiny, na podiu nepřítomný producent a zvukový technik John Spud Murphy, přišel s inovativní formou analogového natáčení v kostelech, nezvyklým otevřeným laděním, využitím přirozeného reverbu a následným smícháním několika zvukových vrstev. A také s radou, jak vše přenést na koncerty do formy intenzivní elektronické hudby, nicméně odehrané na akustické nástroje.
Když na veletrhu Womex dozpívali Lankum skladbu Peat Bog Soldiers, atmosféra se dala krájet a tytéž pocity máte o samotě: jednu z nejznámějších a nejpřejímanějších evropských protestních skladeb varujících před nebezpečím národního socialismu, složili v německém koncentračním táboře Börgermoor v roce 1933 političtí vězňové a v Irsku jí novodobou platnost dodali The Dubliners s Luke Kellym. A teď, ještě naléhavější, Lankum. Po návratu z Trumpových Spojených států zavrhující předešlý název Lynched. Pro ně spojený s rasistickým násilím a alarmujícím vzedmutím extrémního pravičáctví.