PÁTÍ NA SVĚTĚ

PÁTÍ NA SVĚTĚ

FOLKTRONIKA? DEKONSTRUOVANÉ COUNTRY BALADY? NĚCO OSOBNÍHO SKRZE KOLEKTIVNÍ VĚDOMÍ?

UNIORI - HRA S MEMY – GENY ŽÁNRŮ.

Folktronika? Dekonstruované country balady? Něco osobního skrze kolektivní vědomí? Něco, co znáte, aniž byste slyšeli? Zabalená zkušenost lidstva? Víte co, nechme hodnocení Pátých na světě po koncertu. Rozhodně vás ale čeká neobyčejně zajímavá hudba, o tom žádná.
Existují skupiny snadno zařaditelné, nebo se o to u nich můžeme alespoň pokusit: s výsledkem blížícím se představám hudebníků, aniž by se vás byli nuceni ptát, jestli jste poslouchali je nebo někoho jiného. Případně si seděli na uších. Brněnští Pátí na světě - ne bramboroví, řečeno sportovní terminologií, prostě pátí a myslete si o tom, co chcete - škatulkování vyřešili obecným uvozením ducha písní - o lásce/zradě, radosti z maličkostí, nezadatelném právu na negativní emoce, přiznání k všeobecnosti - a pokud jde o hudbu, raději manifestem, dodatkem ke zvolenému postupu Uniori - hrou s memy – geny žánrů. Nutným citovat: "Vytrhává signifikantní postupy určitého hudebního žánru a staví je v rámci autorské písně do těsného sousedství, tu pouhým střihem, podruhé zas například prolnutím skrze štosování dvou dekonstruovaných stylových klišé. Záměrem je pečlivé odosobnění, vyčištění terénu předtím, než bude vyřčeno něco intimního, možná nepatrně dehonestujícího."
Už je vám vše jasné? Stále ne? Dobře, pokračujme: "Potřebuje-li pak aspirant Uniori hudebně dosáhnout atmosféry tklivé country balady, vezme tři písně Willie Nelsona, poznamená si sled akordů, vyjme z kontextu pasáže, kde se píseň charakteristicky „pohne“ a bez transponování tóniny je položí vedle sebe do nového songu. Vznikne-li ve střihu „propadlo“, použije znovu nůžky a mezi dva akordy jedné písně vloží po akordu ze zbylých dvou. Tohle mu vystačí na první sloku. V refrénu postupuje podobně, ale tentokrát memeticky dekonstruuje Hanka Williamse například. Takhle pokračuje ad libitum."
Jestli doteď tápete, snad pomohou předcházející hudební působiště aspirantů Uniori, to už byste se chytnout mohli: Sledě živé sledě, Výkřiky břich, Čvachtavý lachtan, Furré. Záruku originality, experimentální nevšednosti, přesahovosti, nezařaditelnosti a především jiskřivých a přitažlivých skladeb pak poskytují: Ivan Palacký, Petr Fučík a Tomáš Doležal. Hudební osobnosti s jasnou motivací: být šťastný do té míry, do jaké nám to bude umožněno.
V recenzi na loňské album Uniori Antonín Kocábek napsal: "Akustický základ s elektronickými samply, rytmy elektrických bicích a zvuky dechového kontroleru nesoupeří, ale prolíná se do zajímavého tvaru, vymykajícího se zaměnitelnosti. Čím se ale písničky z debutové desky opravdu na hony vzdalují šedému průměru, jsou osobní a veškeré schematičnosti vzdálené texty. Okouzlujícím způsobem poetické, ani trochu nudné jinde častou doslovností, ale přesto dávající tušit, jak „odžité“ a silné příběhy v jejich pozadí stojí. K diskusi je nicméně smysluplnost přeskakování mezi češtinou a angličtinou, navíc nikoli prostou slyšitelného přízvuku."