10/2001 | 29. července 2001 |
Odcházím…
Celých předchozích devět dní bylo na tomto místě zvykem nikoliv odborně, ale spíše emocionálně vyjádřit to, co se na Folkových prázdninách "šustlo". Nemělo by tomu být ani tentokrát jinak, i když moje tělesná i duševní stránka je téměř "vyždímána do mrtě".
Včera se mi podařilo najít chvilku, kdy jsem usedla na úplně prázdné jeviště, před sebou úplně prázdně hlediště zámecké jízdárny a v tom prvním krátkém tichu jsem si alespoň mohla na chvíli sesumírovat všechno to, co jsem tady za víc než ten týden mohla slyšet a taky vidět. A že toho bylo! A to mě ještě čekal třeba koncert Jiřího Stivína.
Improvizací různých druhů jsme na zámeckém nádvoří zažili už hodně, ale skladbu pro flétnu a psí štěkot z publika si umí "vystřihnout" asi jenom Stivín. Čisté tóny fléten, píšťal, saxofonů či na co všechno to vůbec "ten šoumen" hraje, v tomto týdnu na nádvoří zatím chyběly… A tak zapadající slunce a zámecké arkády byly skvělou kulisou pro závěrečný letošní koncert "folkovek" na zámeckém nádvoří. A to ještě potom hrálo "snové" divadlo Continuo na plácku před vchodem do jízdárny, který je pro tento druh divadla jako stvořený…
Odcházím z tohoto více než týdenního prázdninového "snění" do světa reality. Zítra už do práce, a tak… Alespoň kousek toho "snění" si však beru s sebou a nikomu ho nedám, ale ráda se s kýmkoliv rozdělím. Uděláte to taky tak?
-já-
Tuc-Tuc
Reklamy na nepotřebný věci, ve kterých dělají z posluchačů debžoty, tuc-tuc rytmus hudební výplně mezi tím a oduševnělý projev čtenáře zpráv. Uvědomil jsem si, že když v tom žijeme, tak nás ta absurdita pohltí, ani nevíme jak. Proto jsou pro mě Folkové prázdniny v krásných zámeckých prostorách v Náměšti strašně důležité.
Jsou tady proto, abych nezblb.
-dou-
Bylo toho samozřejmě hodně. Zámeckým parkem počínaje a duem Stivín + pes konče. Ale mě osobně letos nejvíc oslovily keltské dílny (už jsem o nich psala). A všechna vystoupení našich skotských hostů. Vím, že z muzikantského pohledu to byla velmi dobře podaná lidová hudba - tedy žádný převratný moment, ale možná jsem právě měla náladu na něco tak tichého, čistého a inspirujícím způsobem podaného. A tak ještě jednou díky. Nejen za ně.
-Majka-
Patřím mezi lidi, kteří navštívili folkový festival poprvé, ale jsem si jista,že na podobné akci nejsem naposledy. Na každém kroku tady člověk nachází něco nového, setkává se s příjemnými lidmi, poslouchá smyslnou hudbu. Je to prostě festival s velkým F. Asi jako všude jinde i na festivale záleží hlavně na tom, jací se ho účastní lidé, milý úsměv není určitě nikdy k zahození. Můžu říct, že právě v Náměšti nad Oslavou nebyla o příjemné a veselé lidi nouze. A když se k příjemným lidem přidá ještě dobrý program, tak už není co řešit. Každý z nás si tady mohl najít věc, která ho oslnila, ať už to bylo z hlediska programu, atmosféry nebo všeho dohromady.
-Verča-
Jela jsem sem s rozpačitými pocity, co to vlastně je folkový festival. Když jsem se ve středu v poledne vyhrabala s batohem, stanem a spacákem k zámku, mé pocity se sjednotily - nikde se nic nedělo, jen pár unavených tváří posedávalo kolem a mě v tu chvíli napadla jen NUDA. Skoulela jsem se zpátky dolů a otráveně hledala kemp. Po zabydlení jsem se rozhodla jít to nahoru ještě jednou zkusit. A pak už vzaly události rychlý spád: setkání s pár známými tvářemi, seznámení s osobou, jejíž přezdívka se mi pořád plete se Skunkem, obdržení vstupenek a návštěva 1. akce. A vida - taková nuda to není (dokonce to není vůbec nuda). Ve dvě hodiny, kdy program skončil jsem už o všem přemýšlela jinak. Další dny mé úvahy potvrdily a pátek, který pro mě byl nejdůležitější, protože jsem se mohla sama zapojit svou troškou, vše nadhodnotil. Útulná domáckost zadní Open scény rozehnala všechnu trému. Pro nás - amatéry - je nejdůležitější nálada, která při vystoupení vládne. Ta byla fantastická a tvořily ji snad všechny generace. Po úžasném odpoledni následoval rytmický večer a klidná noc… Vším tím chci jen říct, co pro mě teď znamená folkový festival - samozřejmě je to práce, hudba, styl a kritika, ale hlavně atmosféra a parta příjemných a nadšených lidí, kteří ví, že hudba obohatí život, je nenapodobitelná a ukazuje každému část jeho vlastního světa. A tohle vše - to mi věřte -v Náměšti je a já pevně doufám, že hodně dlouho bude …
-Zuzka-
P.S. Tři osamělé labutě děkují skupinám Ořešák, Bonsai č. 3 a pár milým lidičkám za čtvrteční noc!
Ahoj pořadatelé,
nám se tu hodně líbilo, nejvíc se nám líbila kaplička se svou skvělou akustikou. I když to každý nedocenil (ale to záleží na úhlu pohledu), nám se tam dobře hrálo i zpívalo, zvláště když se k nám přidala hrstka statečných z řad diváctva a pořadatelstva. Do příště (to už spolu možná budeme mnohem déle než pár chvil) svůj vlastní i převzatý repertoár zcela jistě rozšíříme, aby byl uchvacujícnější než letos. No a koneckonců - nebyli jsme super? Ne. Byli jsme natural…Rádi jsme tu poznali nové lidi, kytary, psy, záchody a korýtko. Ten večerní jam byl stejně nejlepší.
Ve sprše prý probíjí elektrika. Máme štěstí, že nesvítíme. Jinak ubytování i strava byly úžo.
Za neustálý dohled děkujeme Vendasce - Bandasce.
Taky moc děkujeme za príma volňásky na veškeré akce, jídla i pití... (A ty halušky byly HM HMMMM.) Večerní i odpolední program byl perfektní!
Takže celkově řečeno - díky a třeba za rok AHOOOOJ!!!
-Dáša, Hynek, Katka, Marek, David, Lenka = Ořešák-
Teatrální sobota
Den s divadly načalo Divadlo Oblázek. Na rozpáleném nádvoří vykreslilo příběh z "černošské bible". Krom trojice živých herců, hrála také hudba a spousta nádherných loutek - černošských Adamů, Ev, Abrahamů, Kainů, Ábelů… Důležitá informace pro ty, kteří přišli později: jablko bylo červené.
Poté scénu obsadili šoumeni z Děsně fajn. Ukázali, jak je jejich hudební projev procítěný a zřejmě častým nacvičováním téměř dokonalý, jak ve svých textech dokáží věrně zobrazit (trampské) touhy a snění, jak jejich všeobsažné, byť krátké povídky jsou doslova nasáklé životem a jak kouzelně kouzlí… a nebo neukázali?!?
V pět hodin se na zámeckém nádvoří před očima velevážených pánků, dámiček a dětstva rozvinula Commedia dell'arte aneb Konec šejků v Čechách herců z divadla Husa na provázku a Hadivadla. A protože pán vedle byl udiven, že se málem zapomněl občerstvovat, slečna v červeném vzrušením tajila dech, muž s pěstěným knírem se za břicho popadal, dáma v klobouku jásala a dívenka s velkou mašlí se chichotala do kapesníčku, mohou být herci nad míru spokojeni. Jen můj bratr opovržlivě shrnul, že to byl vlastně propadák… On ale divadlu moc nerozumí. Nebo snad reagoval na těch pár produpnutých prken, které komedianty asi třikrát polkly?
Od půl osmé Jiří Stivín (ten pán ve slamáku) opět předváděl, na co všechno se dá dout, a že i pes tvrdí muziku. Příště slon?
Úderem desáté obsadili prostranství před jízdárnou noční můry a opilecké vize v podání Divadla Continuo. Nejpůsobivější na pochmourném dvorku byla složka výtvarná: nevěsta velká, jak svět, s všeobjímajícími prsty a nezkrotnou touhou se vdát, ohně sršící touhu a odhánějící zlé duchy a také černá a bílá - barva ženicha a nevěsty a hlavně (prý bezbarvých) snů. Čekala jsem však děs a hrůzu ve větším balení. Můry nejsou motýli… Myslela jsem, že se mi zježí vlasy, na předloktí mi naskáče husí kůže a na zádech se objeví krůpěje smrtelného potu, bude mi mírně nevolno a začnu hledat zadní východ. Škoda, že s tím vším, co si Continuo přivezlo (postel s nebesy skoro do nebes, chůdy, rampa, dvanáct světel, živý multiinstrumentalistou, zvukové efekty…) neudělalo větší tyjátr. Tak jsem si to šla alespoň dosnít. Můry útočí do očí…
-Paf Blaf-
Díky
- třem hlavním sponzorům:
- firmě ICZ s dceřinnými společnostmi SA&S a AMIS, jmenovitě Zdenkovi Jirkovcovi a Mirkovi Votrubovi
- britské radě v České republice za udělení grantu na "skotské workshopy"
- Polskému kulturnímu institutu jmenovitě jejímu řediteli, panu Andrzeji Jagodzinskému za finanční, organizační a morální pomoc
- městu Náměšť nad Oslavou, jmenovitě jeho starostovi Vladimíru Měrkovi
- zámku Náměšť nad Oslavou za podporu a vstřícnost, především kastelánovi Markovi Bušovi a veškerému zámeckému personálu
- lumíkům, velmi díky za spolehlivou práci všude, kde se dalo, příjemné zázemí festivalu, bez nich by to vůbec nešlo
- Jitce za všecko
- Ďoubalovi s rodinou
- Igorovi a Františkovi Pavlíčkovi za osvětlení koncertů
- Pavlovi Kopřivovi za velmi dobrou propagaci festivalu a za řadu užitečných rad
- Skřetovi za Open scénu
- Toníčkovi a spol. za organizaci kempu Za Špitálkem
- Jájince a Olince
- Míle, Elišce a spoustě dalších kamarádů
- Gábině a Tomášovi za fotodokumentaci
- kamarádkám ze svazu žen za skvělou přípravu recepce
- letecké základně, jmenovitě jejímu veliteli Janu Vachkovi
- Jiřímu Pavlicovi a dalším muzikantům za pomoc s dramaturgií festivalu
- Jiřímu Pavlíkovi a Davidovi Dittrichovi za pomoc při organizaci koncertu polských Brathanek
- Okresnímu úřadu v Třebíči, jmenovitě Katince Lisé za nejen finanční podporu
- všem dalším sponzorům: Velkopopovický kozel, Harmonie, ABP center s.r.o., Portýr, IC Energo, JE Dukovany, Pila Náměšť, Benzina v Náměšti n/Osl., Maďarskému kulturnímu středisku, hotelu Monaco, Haspol s.r.o., MONT stav, Teos s.r.o., Envinet, ADW Bio, Penam, cestovní kancelář Katolická, hotel Atom, a další, na které jsme možná v tom chvatu zapoměli…
- mediálním partnerům: Rádio Brno Valc, Rádio Jih, Rádio Proglas, Český rozhlas Brno, Rádio Vysočina, Petrovi Večeřovi a mnoha dalším
- všem divákům, novinářům a příznivcům
