Byl jednou jeden týden a ten se rozhodl, že mě navštíví. Varoval mě už rok dopředu, to jo! "Vezmeš si dovolenou a žádný cavyky! Při práci to zvádat nemůžeš a s dětma taky ne, tak je nechej pěkně doma a přijeď, nemáš to zase tak daleko!" říkal. "Hned v neděli sedneš k počítači a začneš psát, kopírovat, přetahovat a tak," však už to znáš z loňska. A protože seš hloupá neučenlivá ženská, přidělím ti nějakýho technicky zdatnýho chlapa, nebo radši dva, a říkej jim jak chceš. Třeba Ďoubal nebo Dudínek (ale ten se ve skutečnosti jmenuje Aleš), protože to jsou chlapi s Corelem, který ty neumíš sama obsluhovat a měla by ses jej do příštího roku naučit a tyhle chlapy používat třeba na něco jiného. Však víš, že je potřeba každá šikovná ruka! Když budeš o mě pěkně psát a způsobně tvořit, ukážu ti třeba, jak se dá "retrovat" s bandou ze Zatrestbandu, nebo jak podmanivě mručí chlapi ze Sardinie, k čemu že je dobrý ten folklór s world music. Taky jak umí řádit Joanna z Polska, jestli ten Hlas opravdu vypadá jako v televizi a jací jsou to ti Irové vlastně patroni, když dobývají přední příčky světových hitparád. Dokážu toho samozřejmě mnohem a mnohem víc, ale to nesmíš být líná zvednout zadek a taky pro to něco udělat! Já např. musím zařídit program, dílny, plakáty, organizátory, účinkující, počasí, jídlo, pódium, reflektory, zvukaře a spoustu dalších věcí, protože to sám bez Lorence nepostavím (v Náměšti mu říkají Šmíd, nebo tak nějak, ani ten to sám nezvládne a bere si k tomu manželku i s celým pracovním ansámblem a řadu dalších ochotných lidí!" "Tak co ty na to?" ptal se a nivě se přitom usmíval.

Tak takhle to udělal tenhle týden...

-já-

Hvězdy na nebi i na pódiu

Krásné čisté nebe plné hvězd nad střechou náměšťského zámku a dvě z nich, ty největší, si na chvíli odskočily přímo na pódium. Meteor Mundy, nejlepší Ir letošního roku, autor hudby k filmu Romeo a Julie, ukázal současnou formu písničkaření v Irsku. Zvuk akustické kytary byl ohýbán a lámán efekty, samplované zvuky nahrávané přímo na pódiu, jistý hlas. Ač to je velice skromný mladý muž, pódiem se prohnal tak, že za ním ještě dlouho zůstávala ohnivá čára. Může být něco lepšího? Může. Glen Hansard. Živočišnost vystřídala profesionalita a zkušenost. Skvělé, vnímavé publikum Glena uchvátilo tak, že hrál věci, které hraje jen v úzkém kruhu svých přátel a ve kterých odhaluje svoji duši. Dokonalá harmonie obsahu písní s formou provedení. Křehké duety s jeho Markétou. Nejlepší jeho koncert v posledních dvou letech. Od tří hodin ráno to pokračovalo v kempu za Špitálkem. I v hloučku lidí kolem ohně společně s Mundym excelovali. Obávám se, že nejen v kempu se přestávalo spát, ale že i na letišti si noční hlídka konečně užila i něco kultury. Krásné střetávání světů, to když se u kytary střídali Irové se Slávkem Janouškem. Byl jsem moc zvědavý, co si vlastně Irové zpívají za trampskou muziku u táboráku. Bylo to ale stejné jako na jevišti. To je totiž hudba z jejich srdcí, opravdová krása.

-dou-

Závěrečná

Letos je to prima. Nádvoří se plní, v kempu to, pozorováno ve vhodnou chvíli, dokonce žije. Na www.namestnosl.cz/folk byla červencová návštěvnost oproti minulému roku dokonce dvojnásobná. Nebylo ani třeba měnit festival v pouťovou zábavu či pivní slavnosti, ve které se pár mých oblíbených akcí skutečně proměnilo. Hraje se tu na struny zcela jiné. Objevitelské v hudbě a tvořivé v dílnách. Za poslední léta se díky hloubavé dramaturgii Michala Schmidta výrazně posunul festival kamsi "ke hvězdám", jak psala -já-. Každý jednotlivý den není rozhodně nahodilý guláš, ale pečlivě sestavované menu. Pro příklad si zopakujeme to páteční, okem hudebního neznalce. Máme tu skvělý předkrm v podobě Žofky Kabelkové, hlavní jídlo, kvůli kterému jsme vlastně přišli, tj. Zuzka Navarová, teď už možná i Radůza, ovšem se skvělou přílohou, jakýmsi Glenem Hansardem, po němž člověk vlastně zjistí, že má mezeru ve vzdělání (další). A to nepočítám nášupy. A tak je to s celým festivalem, ke každé správné české baště jednu pořádnou zahraniční specialitu. Nu a než to všechno strávíte, bude další ročník. Je potěšující, že přibylo i těch, kterým nestačí jezdit do Náměště jen na večerní koncerty, ale tráví zde dovolenou, či prázdniny. Právě pro ty jsou ideální nepřeberné dílny, či Open scéna, což jsou medikamenty okamžitě působící proti nudě. "Folkové prázdniny" se stávají nezaměnitelným setkáním lidí, kteří ví, co chtějí a přesto dostanou pokaždé lišácky něco trošku jiného. Příště jich bude určitě zase víc, tak snad aby pan kastelán uvažoval o přestavbě… nebo že bysme konečně posunuli alespoň tu kašnu? :o)

Skřet

Po všem (možném i nemožném)

Většina závěrečných článků často začíná slovy: "A je po všem", "Tak je zas konec", "Co napsat závěrem". Můj závěrečný článek začíná všemi: Je po všem, Folkové prázdniny zase skončily, co tedy napsat závěrem? Když jsem uviděl letošní line-up, byl jsem (slabě řečeno) ne příliš nadšen. Takový velký festival a žádný pořádný tahoun? Někdo, koho všichni znají, ale zároveň někdo, kdo by tady nebyl už čtvrtou sezónu po sobě? To nebude fungovat. A hle, fungovalo to. Možná je totiž ta síla někde jinde. Možná je v Michalu Schmidtovi, který prostě doslova "vyhrabe" někoho někde v zahraničí, "přitáhne" ho sem a pak už jen spokojeně sleduje, jak se v kombinaci se známým jménem z naší republiky plní zámecké nádvoří až k prasknutí. A ještě spokojeněji pak sleduje, když všichni ti lidé s tím "Kýmsi Odkudsi" zpívají písně, které nikdy předtím neslyšeli a jsou šťastní a nadšení. Takovým případem bude jistě i dnešní koncert Spaccanapoli z Itálie, kvůli kterým sem prý má přijet dokonce i Jiří Černý. To znamená, že tedy půjde opět o kvalitní hudební zážitek, který by si nikdo neměl nechat ujít.

Je po všem, Folkové prázdniny zase skončily, co tedy napsat závěrem? Snad už jen díky pořadatelům a prosbu návštěvníkům, aby náměšťskému festivalu zachovali přízeň, neboť je to to jediné, co nám po letišti-neletišti zůstalo.

Davi2žník

In the Midnight

Vítejte na ostrovech. Vítejte na ostrovech hudby, na ostrovech, kde rostou housle, na smaragdovém ostrově nad Oslavou. Dole pod námi je Port Náměšť v zátoce Bantry a tady nad bílými útesy na nádvoří Náměšť Castle začínají vysočinské hry. Nejdřív se jen tak žongluje se slovy a pak s míčky, ve stánku vzadu se místo Černé Hory točí Guiness, Murphy a Heineken a místo vepřového řízku dostanete Fish & Chips. Vítejte na ostrovech.

Dún an Doras. Slyšel jsem je naposled v aule Katolického gymnázia, kde moji mladší kamarádi pořádali sraz Foglarovských klubů a hráli si přitom na Pána prstenů. Běhali po chodbách gymnázia, kterým říkali Hobitín, v dlouhých hábitech, byl tu Bilbo, Frodo i Gandalf a Dún an Doras jim k tomu hráli. Moc se ta jejich hudba do pohádkové Středozemě hodila. A dneska v Náměšť Castle? Jak to, že mě nikdy dřív nenapadlo, že Katka García zpívá jako Katka Bushová? (A hobiti zatím vyrážejí do vřesovišť nad kaňonem Oslava River.)

Bantry Bay. Na západě Irska je pět prstů, pět poloostrovů vybíhajících do moře. Mezi nimi zálivy, z nichž jeden se jmenuje Bantry stejně jako městečko na jeho břehu. Že se tak jmenuje nějaká česká kapely, jsem do dneška netušil a už vůbec ne to, že právě tam v nějaké hospodě její členové potkali Bono Voxe. Klidně jim to věřím. Včera jsme tu měli Glena Hansarda, který se jednou ve studiu potkal s Dylanem a pak mu jeho Frames dělali předkapelu, tak proč by se někdo jiný nemohl potkat s Bonem. Škoda jen, že Bantry Bay mu nedělalo předkapelu. Zase Irsko, ale jinak - elektricky. Mezi námi, když jsem loni v létě jeden večer obcházel s přítelkyní hospůdky v městečku Kilkeny zjistili jsme, že v každé se hraje úplně něco jiného (a na každé visel nápis "Tonight Original Irish Music"). A ústřední postava kapely, houslistka Hanka Joová? Dobře si ji vybral Honza Hrubý jako českou Eileen Ivers. To je slavná houslistka irská, ale abyste neměli pocit, že tomu nějak moc rozumím, tak když jsem slyšel Eileen Ivers poprvé z desky Long Journey Home, myslel jsem, že to hraje chlap.

Fluxus. Teď ovšem nevím, Belgie snad ani moc ostrov není. I když zase tam mají ty kanály, grachty, takže, co říkáte? Každopádně Fluxus jsou taky kapela taneční a stejný sukces jako v Náměšť Castle by měli v každém irčanském dancingu nebo v tančírně v Třešti. Zapomenuti jsou Zatrestband, Muzykanci, Chudoba, Gothart, Čankišou a dokonce i Glen Hansard. Tenhle večírek patří Vlámům. Chcete důkaz, že byli Fluxus nejlepší? Jako jediní dokázali ve finále roztancovat celé nádvoří Náměšť Castle, což jsem při těch úzkých uličkách mezi lavičkami považoval za nemožné.

Hoover the Dog. A zase zpátky na ostrovy. Trajektem ze Zeerbrügge do země červeného draka, do Walesu. Tak tohle jsou ti hoši, co za nimi jezdí Honza Hrubý. Tak teprve teď si zase připadám jako loni v létě, kdy jsme prolézali puby od Wexfordu před Doolin a Galway až do Kilkeny. Ještě jeden Guiness, please! A zase písnička Toma Waitse, to musí být nějaké znamení. (Třeba aby ho Michal zařadil do dramaturgie příštího ročníku. Já už bych se nedivil ničemu.) Pachatel celého večera Honza Hrubý (z Prahy přivezl Bantry Bay, z Walesu Hoover the Dog, jen Fluxus trefili sami) se přidal až v závěru a už tak úžasný večer umocnil. Napsal bych vám toho víc, ale mává na mě řidič, koupil si CD Fluxus a bude půlnoc.

Milan Zeibert

Zpráva o konci Open scény

Open scéna letos sečteno a podtrženo přilákala víc lidí a navíc tvořila příjemnou kulisu dílnám, které probíhaly za Špitálkem. Kemp působil činorodě, když se nalevo kejklovalo, vzadu plácalo z hlíny, vpravo navlékaly korálky, tamhle malovalo a to vše tvrzeno muzikou, která by mnohdy měla znít spíš na zámku. Někdy ovšem také ne. Žánrová i kvalitativní pestrost dělá právě z téhle scény Open scénu. Déšť nás také vehnal dvakrát do kaple, která se zaplnila, což se dřív nestávalo. V pátek přišlo lidí míň, ale snad to napraví dnes, protože kapely Anabáze a Smíšené pocity band si svoji produkci zopakují na hlavní scéně. Rád bych tu poděkoval Vaškovi za kritiku, kterou nabízí svůj analytický pohled na všechny vystupující kapely. Pravda je, že se Open glosy často mění ve veřejné popraviště, proto vám radím, nevěřte všemu a tvořte si své názory nejlépe sami, přímo na scéně. Za všechny nadšené kapely z ozvučení přeji k Budějicím příjemné omítání rodinného sídla Kájovi, který je skutečně pan Zvukař (www.kareldrinek.cz ). Nu a Ferďasovi děkuji za různou výpomoc, užij si 12-tý rok života - víš, že už nebudeš muset mít v autě dětskou sedačku? A teď to zásadní. "Open scéna" se mi nelíbí, protože ji mají všude. Potřeboval bych pomoc s vymýšlením nového názvu, který by byl dostatečně výstižný a jasný, vypovídal třeba také něco o místě a času konání. Kdo má tedy nějaký nápad, vhoďte dnes do škatulky u pódia svůj návrh s vašim ctěným jménem, ty nejlepší budou odměněny, jak jinak než muzikou až do domu. Pro ujasnění, scéna probíhá od 13:00 do cca 16:30 hod., v kempu za Špitálkem, ve kterém je právě také kaple sv. Anny.

Skřet

O vlivu Caveových kritik na psychiku účinkujících (a nejen nich)

Před pátečním koncertem Mundyho jsem se dal do řeči s jedním z pořadatelů, jehož jméno zde raději nebudu uvádět, přestože by mu to možná nevadilo. S tou osobou jsme zavedli řeč i na Plátek a na Caveovy příspěvky. Jeho nemilosrdnost hraničící často až s brutalitou, se kterou se prezentuje jako kritik Open scény, není žádným tajemstvím. Vyberte si libovolný článek podepsaný jeho značkou a pochopíte. To, co mi ale řekl ten pořadatel, mi vyrazilo dech. Prozradil mi totiž, že kluci z Rozladěného černého ještěrku Caveovu kritiku téměř neudýchali, a já pochopil, že dopad takového Plátku může být výraznější, než si kdo umí představit. Milý Cave. Musím se přiznat, že jsem trochu v rozpacích. Na jednu stranu tě obdivuju za tvoji upřímnost, za to, že se ti občas povede napsat přesně to, co si většina posluchačů jenom myslí a v životě by se neodvážila říct to nahlas. Na druhou stranu nevím, jestli je to úplně správně. Ne všichni jsou totiž takoví jako ty a tyto velice přesně mířené rány dokážou přežít (z letošního zvukařova hodnocení koncertu Bonsaje č. 3 vím, že ty to dokážeš). V extrémních případech se pak totiž může stát, že kapela si tady v Náměšti zahraje a pak se pod tíhou tvých kritik jednoduše rozpadne. A to nikdo nechce, myslím, že ani ty ne. Tím nechci říct, abys přestal psát, to ne. Jen si možná dát tu práci a hledat trochu mírnější výrazy než je třeba "nuda" nebo "průšvih". Všichni účinkující do svých vystoupení dávají všechno, zvláště pak na Open scéně, kde cítí něco jako svůj rozjezd. To, že občas někde něco ujede, je dáno jejich nervozitou, výskytem počátečních mušek a, přiznejme si to, občas i zvukařem. K objektivnímu hodnocení je pak potřeba mít jistou dávku tolerance a nadhledu. Ta osoba u vchodu si mi postěžovala, že bys měl napřed napsat sám nějaký text a pak teprve hodnotit všechna ta "klišé". Jako člověk mírně činný v novinářské praxi však vím, že hudební kritik nemusí být nutně hudebníkem, aby hudbě rozuměl, a tak si ono výše zmíněné tvrzení dovoluji popřít. Jako novinář máš obrovskou moc. Moc ovlivňovat čtenářovu mysl. Nakládej s ní proto prosím opatrně, přestože jde o pouhý festivalový plátek, ať je za rok na Opscéně co poslouchat.

Za posluchačskou obec David Věžník

Tanec

Zkusím být originální - včera bylo vedro. (Nic, moc, co?) Včera podle mě bylo víc než vedro, včera bylo spíš dusno. Nadšení z toho, že se zúčastním taneční dílny se stále zmenšovalo s přibývajícími stupni. Naivně jsem doufala, že v parku bude líp a že tance budou spíš pomalejší. Ale když někdo přišel s tím, že se výuka bude konat na plácku pod schodištěm zámku, odvaha mě zcela opustila. Nakonec mi to ale nedalo, aspoň jsem se doplandala na místo, že se budu koukat, jak se druzí snaží. Tanečníci zatančili ukázku a já jsem se jen utvrdila v přesvědčení, že tohle pro mě v tom vedru není. Když jsem ale viděla, jak se parket rychle plní lidičkami, zvítězil ve mě strach, že o něco přijdu. Rychle jsem zula boty a vtlačila se na poslední volné místo. Dál už to nebudu moc rozvádět. Sluníčko pražilo, konferenciér se do nás rychle snažil vpravit co a jak máme tančit, bosé nohy na dřevěné podlaze také nebyly ideální. Ale přesto moje nadšení neznalo mezí, kdykoliv se nám s kamarádkou podařilo chytit krok nebo zvládnout otočku. Ostatní na tom byli myslím dost podobně. Obdivovala jsem tanečníky z Rinceoirí, jak kmitají nožkami a ještě se při tom stihnou usmívat. Z nás se jenom lilo, ale nakonec jsme to všechno zvládli a byl to velmi příjemný pocit.

-majka-

Vlasta Redl & Každý den jinak

Skupina Každý den jinak hraje velmi sebevědomě s vynikajícím kytaristou Michalem Vašíčkem. Ten spolu s Karlem Macálkou (klávesy) vytváří neomylný a charakteristický hudební "redlovský" základ, živnou půdu pro Vlastu, který pak písně cizeluje v detailu až k uchu posluchače. K tomu, kde končí improvizace a začíná píseň, se kdesi vyjádřil Vlasta Redl: "Všechny improvizace máme pečlivě nacvičeny, naopak v písních samotných si může každý hrát co chce. Tím však vznikají další improvizace, které pak musíme pracně nacvičovat." Po přestávce ve hraní jsou ale všichni do musiky žhaví a slibují opravdu nevšední zážitky, jak je u nich ale už skoro tradiční.

Vlasta Redl - kytary, mandolína, klávesy, Michal Vašíček - kytary, Karel Macálka - klávesy, kytara, Pepa Šobáň - baskytara, David Velčovský - bicí

Spaccanapoli (IT)

Když se na podzim loňského roku zeptal Pavel Anděl v pořadu Noc s Andělem předního hudebního publicisty Jiřího Černého na nějaký zajímavý typ z hudebního světa, který ještě v České republice nebyl a který by doporučil, Jiří Černý uvedl skupinu Spaccanapoli z Itálie. Temperamentní Spaccanapoli, hvězda a ozdoba nejvýznamnějších světových festivalů world music, přijede k prvnímu koncertu do České republiky v neděli 3. srpna. Hrají tradiční neapolskou hudbu, včetně úžasných regionálních tanců jako jsou temperamentní tarantella a tamurriata, doprovázenou na velkou tamburínu zvanou tammorra a používají řadu tradičních i netradičních nástrojů. Jejich cílem je způsobit mohutný hudební gejzír s tepajícími kytarami, bušící elektrickou basou, pronikavými houslemi, vířivými píšťalami a dunivými bubny. Spaccanapoli má svůj název odvozen z názvu staré ulice, která doslova rozděluje staré město Neapole na dvě části (Spacca Napoli znamená v dialektu "rozdělená Neapol"). Zvuk kapely je štěrkovatý , zvlněný, a lyrický jako životy na ulici na této starodávné cestě. Spaccanapoli vsazují silná sociální témata do bušícího rytmu neapolské ulice spojeného s krásnými a vášnivými melodiemi. Posloucháním starých městských pěvců, účastí na tradičních festivalech a studiem starodávných mýtů rozvíjejí svůj vlastní styl. Výsledkem je pak muzika, která je tradiční, bez jakékoliv "zkostnatělosti", ale také jednoznačně moderní nehledě na ovlivnění pop-rockem.

Monica Pinto - zpěv, Marcello Colasurdo - zpěv, tammorra (velká tamburína), Antonio Fraioli - viola, perkuse, Ernesto Nobili - akustická kytara, buzuki, Salvatore Vassallo - bicí, Pericle Odierna - saxofon, flétny, ciaramella, Luigi Turaccio - klávesnice, Giacomo Pedicini - basa

Díky hlavním sponzorům:
firmě ICZ
Mezinárodnímu Visegradskému fondu
Britské radě
Železničnímu stavitelství
Fondu Vysočiny

městu Náměšť nad Oslavou, jmenovitě jeho starostovi Vladimíru Měrkovi za velkou pomoc a podporu
zámku Náměšť nad Oslavou za podporu a vstřícnost, především kastelánovi Markovi Bušovi a veškerému zámeckému personálu
rektoru Masarykovy university za poskytnutí záštity
lumíkům, velmi díky za spolehlivou práci všude, kde se dalo, příjemné zázemí festivalu, bez nich by to vůbec nešlo - ale nějak jich ubývá, musíme hledat další (hlaste se!!)
Jitce za všecko
Ďoubalovi s rodinou
Igorovi a Františkovi Pavlíčkovi za osvětlení koncertů, Zině za rady o akustice jízdárny
Pavlovi Kopřivovi za velmi dobrou propagaci festivalu a za řadu užitečných rad
Skřetovi za Open scénu a ostatní pomoc
Toníčkovi a spol. za organizaci kempu Za Špitálkem
Jájince a Olince, Míle a Hance a spoustě dalších kamarádů
kamarádkám ze svazu žen za skvělou přípravu recepce a pečení dobrůtek umělcům
letecké základně za pomoc při zajištění kempu
Jiřímu Pavlicovi, Michalovi Němcovi, Zdeňku Vřešťálovi a dalším muzikantům za pomoc s dramaturgií festivalu
Milanovi Pálešovi za řadu cenných rad, Aleně Prokopové za pomoc při propagaci
Milanovi Zeibertovi za skvělé a rychlé texty do Plátku, Heleně Bretfeldové za fundované texty
všem lektorům za organizaci a vedení dílen (Radce, Paf-Blaf, Ivošovi,Honzovi, Paulovi, Joanně ...)
Alešovi za svižné Ičko
všem dalším sponzorům:
Nadaci Život umělce
Italskému kulturnímu institutu v Praze
firmě ADW bio
firmě UNISYS
firmě Unistav
firmě ANeT
firmě IC Energo
firmě HABITAT
firmě OUTULNÝ
firmě Slender Life
firmě ČEZ
firmě MONT stav
firmě FORNAX
firmě MERLOT
Horáckému autodružstvu
firmě ZON Třebíč
a dalším, na které jsme možná v tom chvatu zapoměli…

mediálním partnerům:
Deník Vysočina, Country rádio, Český rozhlas Brno, Region Český rozhlas Jihlava, Rádio Jih, Rádio Proglas, Kiss Hády, Eldorádio, Rock&Pop, NEW EX PRESS, TicketStream, Indies records, FT records, a web FreeMusic a mnoha dalším

všem divákům, novinářům a příznivcům!!!!

za MěKS Draha