DIVADLO KJÓGEN
PŮVABNÉ JAPONSKÉ DIVADELNÍ FRAŠKY V ZÁMECKÉM PARKU
DVĚ FRAŠKY: HORSKÝ PRAMEN (ŠIMIZU) A HORSKÝ ASKETA ZLODĚJEM TOMELŮ (KAKI JAMABUŠI).
Kjógen (v překladu „bláznivá“ nebo „umně vyšperkovaná slova“) reprezentuje komickou divadelní formu, která se vyvinula, stejně jako divadlo nó, z původně čínských her sarugaku. Rozkvětu dosáhl tento žánr v polovině 14. století a v nepřerušené tradici je provozován do dnešních dnů. Slovo „kjógen“ je samo o sobě většinou chápáno jako výraz označující samostatnou komickou divadelní hru, tradičně vkládanou mezi dvě hry divadla nó. Kjógen je komediální žánr, který se hloubkou zpracování hereckých postupů a estetickou úrovní výrazových prostředků blíží evropské opeře či vážné hudbě spíše než komediím, jak je známe z naší kulturní tradice. Kjógen však není toliko historickým reliktem japonského středověku: právě kvůli své technické dokonalosti si dokázal nalézt zcela nové publikum i v moderním Japonsku. Od roku 2001 je kjógen jako žánr zařazen na seznam světového kulturního dědictví UNESCO jako “MASTERPIECES OF THE ORAL AND INTANGIBLE HERITAGE OF HUMANITY”. Právě technická dokonalost a žánrová vymezenost jsou hlavními důvody, proč se kjógenu dostává stále více pozornosti i ve světě.
Horský pramen (Šimizu)
Utichly vřavy a válečný ryk a v kraji se rozhostil klid a mír. Pán se rozhodne oslavit blažený čas čajovým obřadem, k němuž hodlá přizvat hosty. K patřičnému čajovému obřadu je nicméně zapotřebí vody nebývalé kvality, již musí opatřit sluha Tarókadža. Vychytralý a ne zrovna přičinlivý sluha sotva co překročí práh domu, začíná vymýšlet, jak se úkolu zbavit. Odloží džber do nedalekého křoví, otočí se čelem k bráně a úpěnlivě volá o pomoc. Pán, vyrušen křikem, Tarókadžu uklidňuje a žádá vysvětlení sluhova nezvyklého jednání. Tarókadža pánovi barvitě líčí, jak jej po příchodu do Šimizu napadl ukrutný démon. V sebeobraně musel obětovat dokonce pánův cenný džber, který mrštil démonovi rovnou mezi oči. Pán, rozlícený ztrátou džberu, se navzdory Tarókadžova odporu rozhodne do Šimizu dojít sám. Tarókadža, nucen svou lest hrát dále, nadbíhá pánovi, aby jej v přestrojení za démona k smrti vyděsil. Pán ale nezůstává dlouho šálen a postupně prohlíží Tarókadžovu hru: hlas démona a Tarókadžův znějí podobně. Nic nebrání druhé pánově cestě do Šimizu a následnému odhalení Tarókadžovy lsti, které uzavírá tradiční honička za důvtipným mizerou.
Horský asketa zlodějem tomelů (Kaki jamabuši)
Horský asketa zlodějem tomelů je jednou z nejkratších, nejjednodušších, ale zároveň i nejčastěji uváděných japonských frašek. Horský asketa, vracející se z pouti po svatých místech v horách Ómine a Kacuragi (skutečná poutní místa japonské esoterické školy šúgendó), dostává hlad, vyšplhá na strom a začne krást tomely. Nachytá jej však sadař, který, pobaven neumělou snahou askety ukrýt se na stromě, si z mnicha pořádně vystřelí. Asketa je tak nucen postupně napodobovat zvuky a pohyby nejrůznějších zvířat.
