CURLY STRINGS BY KROOT TARKMEEL

CURLY STRINGS (ESTONSKO)

UNIKÁTNÍ SPOJENÍ ESTONSKÉ POEZIE A TRADICE S AMERICKÝM BLUEGRASSEM

POKUKUJÍ PO AMERICKÉM BLUEGRASSU, ALE POCHÁZEJÍ Z ESTONSKA, TAKŽE HRAJÍ MELODICKÝ BALTICGRASS. JINAK SE TO ŘÍCT NEDÁ.

Oporu pro názor, že bluegrass z Estonska musí znít jako……jasně, jako bluegrass z Estonska, najdeme snad jen v tom, že do příchodu Curly Strings skoro nikdo žádný bluegrass z Estonska neznal. Estonce z toho nevyjímaje, takže když skupina vydala v roce 2015 debutové album Üle ilma, za samého nadšení jim udělili snad úplně všechny nejvyšší hudební ceny a existovat jich víc, dostali by je Curly Strings samo sebou taky. Respekt neskrývali ani za hranicemi: European Bluegrass Award nezískal kvartet pro nic za nic. A recenze v magazínu Songlines, kde už o pár sakra dobrých bluegrassových kapelách v minulosti napsali, vyzněla pro Curly Strings také víc než dobře: „Hudebníci z paralelního vesmíru, v němž Estonci kolonizovali Appalachii.“
Curly Strings ke kontrabasu a kytaře nedoplnili banjo, ale mandolínu, zpívají v rodném jazyku, jejich výsostnou značkou jsou sólové a sborové vokály a pro jemné melodie inspirované estonskou tradicí si je po prvním poslechu snad s nikým nespletete.
A třeba amerického houslistu Casey Driessena – ten s těmi červenými botami, jistě si na něho z Folkovek pamatujete – kvartet nezaujal skrze bluegrassově nepatřičný původ. Zrovna on, takový světový formát, jim mnohokrát vystřihl veřejnou poklonu za excelentní hráčské umění. S přihlédnutím k nádhernému hlasu houslistky Eevy Talsi, se kterou nakonec natočil i společné album.
Studenti hudební akademie ve Viljandi s diplomy z tradice, klasiky a jazzu vášeň pro americký moderní bluegrass Nickel Creek nebo Punch Brothers nepřevedli do napodobování, třeba angličtinu zavrhli okamžitě, bavilo je inovativně zanášet do svého pojetí také severské vlivy, folk a pop. Za tak nezvyklou barevností a harmonickou ojedinělostí hledejme pak potřebu festivalu v německém Rudolstadtu propojit Curly Strings s Durynským symfonickým orchestrem a leckomu se tak loni postarat o vrcholný zážitek. Bavilo to i kvartet: první koncertní album Symphonic Curly Strings proto natočil s mladými estonskými symfoniky.
A co je hlavní: covidový čas strávila skupina natáčením nového alba Pidu meis eneses (Festivity Within), které představí na Folkovkách. Nabízí na něm podle svých slov krásu, štěstí a letní atmosféru, plnou pozitivity. Obal s uplakanou holčičkou tomu ale nenasvědčuje; vlastně čekáte pravý opak. Což se nepotvrdí, nové skladby Curly Strings svou radostnou balticgrass živelností opravdu odpovídají záměru oslavit život po všech stránkách, i když, jak čteme v textech, ne vždycky a ne za každou cenu, ale o depkách nemůže být ani řeč. V čem je tedy problém? Inu v tvůrčím přetlaku, kdy skupina vedle toho nastřádala spoustu osobně laděných skladeb, brnkající spíš na temnější struny duše, takže se rozhodla pro dvojalbum, jehož druhou část sice vydá až na podzim, ale s obalem jakoby dění předběhla.

Autor fotografií: Kroot Tarkmeel