DRUHÁ TRÁVA

ROBERT KŘESŤAN & DRUHÁ TRÁVA

KLASICI MODERNÍHO BLUEGRASSU

NEJPRVE SE PŘESVĚDČÍTE, JESTLI JE TO PRAVDA A PAK SE ZAČNETE TĚŠIT. HODNĚ TĚŠIT.

Ve světě je to docela běžné, u nás ještě ne, každopádně spolupráce s britským producentem Eddie Stevensem otevírá pro Roberta Křesťana a Druhou trávu oslavující třicet let své existence docela nové obzory. A je sympatické, že se na tom kapela šťastně shodla i se svými fanoušky. Zlatá deska jim totiž nespadla jen tak z nebe. Pohled zvenčí není totiž nikdy ke škodě věci, a přestože, nebo právě proto, že na album Díl první zařadili své verze skladeb Toma Waitse, Stinga, Krise Kristoffersona, Toma Pettyho nebo Petera Rowana, vklad Brita se zkušenostmi ze světové první popové ligy, se ukázal jako naprosto přirozený. S trochou přehánění by se vlastně dalo říct, že ten, kdo svou životní partnerku Janu Kirschner nechal sestoupit z popového trůnu a s alby Moruša: Biela a Moruša: Čierna ji pomohl vrátit se ke kořenům, takovou proměnu umožnil i Druhé trávě, jen s tím rozdílem, že do jejího letitého folk-country-bluegrassového základu vložil moderní zvukovou estetiku, zahrnující elektroniku, nezvyklé nástroje a nebývalou dravost.
S Eddiem si Robert Křesťan dokonce troufl na ikonickou, Johnny Cashem kdysi nezapomenutelně přezpívanou skladbu Hurt od Trenta Reznora ze skupiny Nine Inch Nails. Podobně obdivuhodně, jen s jiným, v jistém směru metaforickým textem: „Vrazil jsem si dnes jehlu do těla, do míst, kde mě dřív ta rána bolela.“
Důvod k rozhodnutí natočit podobné album, Robert Křesťan vysvětlil: „Vesměs jde o písničky autorů, kteří mě zásadně ovlivnili. Nechtěl jsem jim snad vzdávat hold, ale spíše ohlédnout se za nosnými sloupy své muzikantské estakády.“
A protože snad brzy přijde Díl druhý, protože v plánu bylo původně dvojalbum, máme se na co těšit. Že Druhá tráva vykročila správným směrem, potvrzuje cena Anděl 2020, podtržená uvedením Roberta Křesťana do Síně slávy.