folkové prázdniny

UNIKÁTNÍ BLUESMAN Z JAMAJKY

BLUESMAN S JEDNOSTRUNOU KYTAROU A DRSNÝM HLASEM, ŽE ŠTERK JE PROTI TOMU HEBKÁ PODLOŽKA.

Nahrávací studia připomínají kosmické lodě, na koncertech střídají zpěváky hologramy, hudbu skládá umělá inteligence a do toho přijde chlapík, co donedávna neuměl ani pořádně číst, hrábne do JEDNÉ struny a má sukces, jak všichni roboti světa. Takže: Jamajka není pouze reggae, Jamajka je také Andrew Chin.
Takže se ptáme: je budoucnost hudby opravdu daná a předpovězená? Očividně ne, a jamajský bluesový písničkář hledající rovnováhu mezi Bohem a člověkem dokazuje, co všechno od hudby stále žádáme – a dostáváme. Tedy čiré lidské emoce tryskající z duše, osobních prožitků a reakcí na ukotvení v řádu světa; světa obývaného lidmi s jejich radostmi, strastmi a touhami, a ne kovovými skříňkami, co za nás sice vyluxují nebo donesou z ledničky láhev vína, pokecat si s nimi ale moc nejde.
Na druhou stranu, z té jedné struny bychom neměli dělat vědu, podobných virtuózů najdeme po světě víc, nejvíc asi v Africe. Andrew Chin hlavně vyhmátl atraktivní formu pouličního hraní, kdy by navíc jen s blues asi tolik nezaujal, takže ho podpořil reggae, calypso, soulem, dancehallem a uměním využít kytaru jako melodický i perkusivní nástroj.
No a pak je tu ten jeho příběh, a to už se dotýkáme kosmické magie. Syna jamajského rocksteady zpěváka Freddy McKaye a sboristky od Tiny Turner, vychovával nevlastní otec čínsko-jamajského původu – proto jméno Andrew Chin - a hlavně babička. Do školy moc nechodil, na kytaru darovanou matkou se sice pokoušel hrát skladby podle rádia, když na ní ale popraskaly struny, zasunul ji pod postel. Na hudební kariéru to u něho tedy moc nevypadalo.
Než přišel sen: seděl v něm na verandě, díval se na oblohu a prosil: „Bože, pomoz mi, chtěl bych zpívat jako moji rodiče.“ Když tu zčistajasna na třech hvězdách připlul malý chlap, podal mu jednostrunnou kytaru a řekl: „Postarej se o ni, a ona se postará o tebe.“ Načež zmizel. Když se Andrew ráno probudil a přítelkyni vypravoval, co se mu zdálo, naznačila mu, že sny se mají plnit, takže vzal tu kytaru, nasadil si brýle, čepici a vydal se do ulic hrát. Tak nějak se zrodil Brushy One String.
Přestěhoval se do pobřežního města Ocho Rios, potkal producenta Courtney Coleho a v jednadvaceti letech natočil skladbu Chicken In The Corn, ze které se na You Tube stala virální senzace, přivádějící jednoho novináře k otázce: „Představte si, co by tenhle člověk mohl dokázat se dvěma strunami. Nebo se šesti!“
S dvěma alby a dokumentárními filmy se Král jedné struny neřadí k exotům typu „jednou stačilo“, mezi hudebními originály své místy má, jenom od něho zkrátka posloucháme trochu jiné blues. Pořád dostatečně autentické na to, abychom se k jeho písním o docela obyčejných pozemských věcech vraceli.
„Pokud dokážeme vrátit mezi lidi lásku, dosáhneme možná rovnováhy mezi Bohem a člověkem. Víc k tomu, abychom změnili svět, nepotřebujeme,“ tvrdí Brushy One-String, ochotný se o své umění „jedné struny“ podělit, takže na Folkovkách bude mít také workshop.

Autor fotografie: Luciano Blotta