ANTÓNIO ZAMBUJO BY KENTON THATCHER

ANTÓNIO ZAMBUJO (PORTUGALSKO)

ZPĚVÁK, NA JEHOŽ HLAS JEN TAK NEZAPOMENETE

SÓLOVÝ KONCERT LEGENDY PORTUGALSKÉHO FADA.

Už se vám někdy stalo, že jste během koncertu utíkali ven ze sálu s přesvědčením, že jeho střecha přece nemůže všechnu tu nahoru stoupající krásu vydržet a tak bude bezpečnější, když postojíte venku? Jestli ne, pak jste nezažili vystoupení portugalského zpěváka, který o sobě sice skromně tvrdí, že jen zpívá a hraje na kytaru, jenomže mezi způsobem jakým hraje a neuvěřitelně emotivním zpěvem vzniklo COSI, co u Antónia nejde pojmenovat ani popsat, zato si jste jisti, že pod střechu by s tím rozhodně chodit neměl.
António pochází z jihoportugalského regionu Alentejo a žije v Lisabonu, odkud v minulosti mířily lodě do portugalské kolonie Brazílie. Pro jeho umění z toho vyplývá, že stojí na třech neobvyklých pilířích: písních fado, proslulé vokální polyfonii cantar alentejo a brazilské hudbě.
A všechnu tu čirou a křehkou nádheru na mnoha cenami ověnčených albech korunuje poezie portugalských básníků. Jak u fado, tak u cantar alentejo, mimochodem portugalským hudebním pýchám zařazeným na kulturní seznam UNESCO, porušil nejedno pravidlo. Převzal je po svém, zahrnul do nich netypické nástroje a protnul brazilskými rytmy do té míry, že je považován za nejbrazilštějšího portugalského zpěváka. A obdiv k legendě bossa nova – před dvěma roky zesnulému Joãoa Gilbertovi – dal António najevo už názvem letošního alba - Voz E Violão. Tak se totiž jmenovala poslední Gilbertova studiová nahrávka, kterou k překvapení všech natočil jen sám s kytarou.  Stejně jako António uprostřed covidu odstřižený v izolaci od světa a s potřebou navázat s ním kontakt alespoň skrze intimní skladby vyprávějící příběhy o tom, jak určitě bude líp, ale musíme pro to něco udělat. Pocity z alba výstižně popsal portugalský publicista Luís Osório: „Jednoho dne se ve více či méně vzdálené budoucnosti řekne, že tato nahrávka je jednou z nejdůležitějších v kariéře Antonia Zambuja. Ne proto, že některá alba, která mu předcházela, jsou považována za slabší, a ještě méně kvůli kvalitě všech písní, které ještě nenapsal ani nevyjádřil. Jednoduše proto, že „hlas a kytara“ bude vždy spojovány s dobou, která nám dokázala, jak křehcí jsme a jak moc si musíme promyslet naléhavou potřebu toho, co je podstatné.“

Autor fotografií: Kenton Thatcher




{youtube}n3Voidff8Ck/youtube}