ANA CARLA MAZA

ANA CARLA MAZA (KUBA)

BÁJEČNÁ CELLISTKA S KYTKOU VE VLASECH

HUDBA PRO VIOLONCELLO, SVŮDNÝ HLAS, JAZZ, TANGO A KUBÁNSKÉ BOLERO.

Ještě ji nebylo ani třicet, a přesto se po cestě mezi Havanou, Barcelonou a Paříží dokázala zpívající violoncellistka s impozantní technikou proměnit v neodolatelnou jazzovou senzaci, na kterou se stojí fronty. Havanské rodačce prý k tomu stačilo jen zatřást osudem.
Průkopnický francouzský cellista Vincent Segal ji přezdívá Ana Maza Rostropovič a chvíli trvá, než pochopíte, co tím myslí, a pak další, než vám dojde, že nejenom hráčskou virtuozitu, ale i to, že ruský velikán stejně jako Anna byl znamenitým klavíristou a troufl si na tango; notabene od Piazzolly a tedy najazzlé. Segal zkrátka, mimochodem Any častý spoluhráč a důležitý mentor, nenápadně naznačil, že je doma v klasice i jazzu, miluje tango, kubánskou hudbu, bossa nova a protože má půvabný hlas, latinsko-americký temperament prokládá svůdnými šansony a nebojí se ani popových melodií. Stejně tak lehce střídá španělštinu s francouzštinou a publikum stahuje na svou stranu bezprostředností a vrozeným showmanstvím. Nástroj hladí smyčcem, používá jako kontrabas nebo perkuse a občas s ním tančí jako s milencem. S vynikající kapelou za zády a nezbytným předkoncertním rituálem: než vyjde na pódium, tančí v šatně na kubánskou hudbu.
Dcera chilského skladatele Carlose Mazy a kubánské kytaristky Mirzy Sierry začala doma v Havaně skládat a hrát v osmi letech a se symfonickým orchestrem vystoupila ve třinácti. Jednou z mnoha radostí, kterou si dopřála, však spočívala v tom, že ji je každý hudební žánr lidově řečeno malý. Po přestěhování do Evropy studovala na pařížské konzervatoři, vystupovala s rodiči a později sama. Pak potkala Vincenta Segala, odjela turné s rockovou hvězdou Jeanem Louisem Aubertem a pustila se do skládání filmové hudby.
Druhé akustické album Bahía nahrála loni v Barceloně jen sama s violoncellem. Na jeden zátah: ráno začala a večer bylo hotovo. Instrumentálky střídají písničky věnované Piazzollovi nebo její učitelce Miriam Valdés, zesnulé sestře jazzového pianisty Chucho Valdése. Název Bahía se nevztahuje k brazilskému státu, Ana s ním vzdává hold havanské čtvrti, kde vyrůstala.
Na koncertech samozřejmě s nezbytnou kytkou a báječným showmanstvím.