folkové prázdniny

DVA NADPŘIROZENÍ DUDÁCI A JEDEN KYTARISTA

HUDBA HRANIČÍCÍ S EXTÁZÍ, PRO KTEROU NEEXISTUJÍ SLOVA.

Poslouchat skotského dudáka může být zprvu pastva pro oči. To ten kilt, prsty kmitající po píšťale v kombinaci s paží vhánějící do vaku vzduch. V druhé fázi se snažíte hledat styčné melodické body, ačkoliv víte, že bez znalosti dudáckého repertoáru pro skotské malé dudy (scottish smallpipes) nemáte šanci; až natolik se i ve Skotsku vytratil z povědomí. Nakonec to vzdáte, a jen posloucháte: pokud mladou hráčku Brìghde Chaimbeul, která scottish smallpipes vrátila znovu na výsluní, brzy nabudete dojmu, že vás vtahuje do málem magických hlubin; u málokdy zpomalujícího Rosse Ainslieho tam spadnete takřka okamžitě a bez magie; jakoby vás tam rovnou hodil. Na famózním albu LAS hrají v dokonalé unisono harmonii, přecházejí do střemhlavých rychlostí a nasazují sekundová sóla. Srostlí jako zabijácká siamská dvojčata a ke všemu s irským kytaristou a mandolinistou Stevenem Byrnesem, melodikem a rytmikem dohromady. Zabijácká? Rozhodně, zabijácká. Takovou dudáckou hudbu jste pravděpodobně dlouho neslyšeli, jestli tedy vůbec někdy a kdo si nepamatuje, jak lidí ze šoku zírají, ať si album pustí a postaví se před zrcadlo.
Tím bychom debatu o jeho bezprecedentnosti mohli považovat za uzavřenou. Jakoby to ale nestačilo, souhra Brìghde s Rossem má příchuť senzace i z dalšího důvodu: na albu poprvé v historii spolu hrají scottish smallpipes naladěné do C.
Pětadvacetiletá Brìghde Chaimbeul pochází z ostrova Skye a od roku 2016, kdy získala poprvé cenu BBC Radio 2 Young Folk Award se o ní mluví jako o naprostém zázraku. Od mládí hrála na Highland bagpipes, když ji ale slavný revivalista Hamish Moore věnoval scottish smallpipes, zapomenutému a konstrukčně odlišnému nástroji naplno propadla. Kdyby jen to: vyvinula vlastní inovativní hráčky styl kladoucí důraz na drone a tranz; experimentovala se zvukem i melodiemi a našla prostor pro setkání minimalismu s tradicemi. Ty ji sice formovaly, a když se vrátila ze studijní cesty po Bulharsku, soustředila se i na balkánské vlivy, stále víc ale mluvila o snaze vytvořit docela nový zvuk, který nosila v hlavě. „Vždycky mě vede dron. Chcete-li být dudákem, musíte mít přirozenou přitažlivost k dronům. To je minimalistický aspekt, atmosféra, kterou vytváří, spíše než rytmus. A na druhé straně melodie, jedna nebo dvě z nich se ve skladbě opakují, takže se stávají transem, a trochu se v ní ztrácejí,“ vysvětlila Brìghde a najít nejjednodušší vysvětlení jejího úspěchu proto není složité: hraje naprosto odlišně od toho, co se od virtuózky na scottish smallpipes očekává. Nové album Carry Them With Us natočila s kanadským saxofonovým čarodějem a skladatelem Colinem Stetsonen (Arcade Fair, Bon Iver) a……ne, to bychom už odbočili někam jinam.
Ross Ainslie patří mezi dudácké velikány a mělo by vám stačit vědět, že s tím samým dudáckým divočákem Ali Huttonem vedou superskupinu Treacherous Orchestra a ve chvílích volna rolují posluchače jako duo; když tedy to samé Ross neprovádí s irským dudákem Jarlathem Hendersonem. Natáčí alba, z nichž padá brada a výčet velkých jmen, se kterými spolupracoval je snad nekonečný. Stejně tak to je u něho s cenami.
Steven Byrnes, rovněž člen Treacherous Orchestra, tak úctyhodnou kariéru nemá, pokud si ho ale Brìghde s Rossem vybrali, moc dobře věděli proč. Někdo prý v té „dudácké akrobacii“ musí udržovat pevný rytmus.

Autor fotografie: na stránce Účinkující/Program: Andy Catlin