LISELOTTE ROKYTA

LISELOTTE ROKYTA & MARCELA KYSOVÁ (HOLANDSKO, CZ)

MISTROVSKÁ HRÁČKA NA PANOVU FLÉTNU

STUDOVALA U LEGEND SIMIONA STANCIU A GHEORGHE ZAMFIRA A JE POKRAČOVATELKOU TRADICE.

Mezinárodně respektovaná mistrovská hráčka na Panovu flétnu.
Narodila se v Holandsku, před deseti lety provdala na Moravu a hraje na Panovu flétnu, které se v Rumunsku říká nai a je tak dobrá, že tam jezdí místní hráče vyučovat, ačkoliv to leckomu může přijít jako nošení dříví do lesa, vždyť ti největší flétnoví virtuosové moderní doby pocházejí přece z Rumunska.
Po základním dvouletém studiu u Damiana Lucy studovala Liselotte Panovu flétnu u mezinárodně uznávaného rumunského virtuóza Nicolae Pîrvu na Conservatoriu v Hilversumu a v Amsterdamu. Během studia absolvovala mistrovské kurzy u Simiona Stanciu a Gheorghe Zamfira. Mnohokrát také navštívila Rumunsko za účelem osvojení si autentické hry na Panovu flétnu a v současnosti patří mezi nejvýznamnější nerumunské interprety, kteří ovládají rumunský styl hry.
Liselotte spolupracuje pravidelně s předním kanadsko-nizozemským varhaníkem André Knevelem, ale také s nizozemským Martinem Mansem nebo naším Jaroslavem Tůmou. S Janem Rokytou pak vytvořili netradiční nástrojové duo spojením Panovy flétny a cimbálu. Koncertní program Liselotte a Jana Rokytových obsahuje jak folklórní hudbu východní Evropy, tak i transkripce a původní skladby pro tuto nástrojovou kombinaci od Claude Debussyho nebo Bély Bartóka.
V Rožnově pod Radhoštěm založila Liselotte festival Božská flétna a letos v Ostravě otevře úplně první oficiální třídu Panovy flétny v České republice.

S Liselotte na nočním koncertu zahraje také akordeonistka Marcela Kysová.




PANOVA FLÉTNA

Co mají společného francouzský Velký blondýn s černou botou, řecký bůh Pan, jihoameričtí Inkové, rybáři ze Šalamounových ostrovů, egyptský faraon Ptolemaios, banjista z Apalačských hor, rocker Marilyn Manson, režisér Quentin Tarantino a dejme tomu Vikingové?  Z historického hlediska samozřejmě nic, zato z hudebního už ano: Panovu flétnu; třeba i dvacet píšťal z bambusu, dřeva nebo cukrové třtiny sestavených do řady od nejmenší po největší. Nástroj, se kterým povětšinou muzikanti z peruánských And léta rozeznívají evropské ulice tklivou romantickou hudbou a kterým byste nejraději dali všechny peníze, jen abyste od nich už nikdy nemuseli poslouchat El Condor Pasa. Skladbu s Panovou flétnou spojenou stejně tak neodbytně, jako s rumunským virtuózem Gheorghe Zamfirem, který písňovou součást národního kulturního dědictví Peru dává k dobru také kde to jen kde. Dalo by se říct, že od 70. let docílil toho, že jakákoliv myšlenka na Panovu flétnu vedla k němu. To Zamfir, jak si zkráceně říká, nástroj celosvětově proslavil, uvedl do hitparád, filmových soundtracků, spojil se symfonickými orchestry a scénou new age a díky skladbě Jamese Lasta  The Lonely Shepherd proměnil v synonymum easy listening music. Často na hranici kýče, přesto svým způsobem revolučně, jinak se totiž jeho napojení rumunských hudebních tradic na moderní dobu ani nazvat nedá.
Jméno nejslavnějšího flétnisty obsahuje název nástroje: Pan, řecký bůh lesů, pastvin, stád a pastýřů; napůl člověk, napůl zvíře a starověký stalker, který tak dlouho pronásledoval nymfu Syrinx, až se kvůli tomu proměnila v rákos, což Panovi nezabránilo v tom, aby si z něho nevyrobil píšťalu a nezačal na ni hrát truchlivé melodie. Jak asi, naznačil ve slavné skladbě Syrinx pro Panovu flétnu v roce 1913 Claude Debussy. Vděčný příběh zrodu nástroje, jehož stáří se nedá ani dohlédnout, sice začíná v Řecku, nicméně flétna se vyskytuje v mnoha kulturách po celém světě, v nichž začala být nezávisle na sobě používána v různých dobách. Tedy žádné boží lusknutí prstů a tady máte flétnu, nebo konkrétní místo na Zemi, odkud byla distribuována. Nebudeme ale zabíhat do podrobností a vyprávět si o flétnách z Číny, Indie, Jižní Ameriky nebo Afriky, a soustřeďme se na nejsilnější evropskou dějinou linku – rumunskou. A není to o tom, že by Zamfir spadl do Rumunska z nebe, nebo se jednoho dne ráno probudil s píšťalami pod polštářem a začal jim podle flétny ney říkat nai. Ne, prominentním nástrojem tradiční hudby Valašska se stala v 16. století a na jih Rumunska ji pravděpodobně dovezli řečtí kupci, ačkoliv Zamfir tvrdí, že tomu bylo naopak. Problém byl v tom, že nai se dlouho ukrývala na venkově, coby doprovodný nástroj malých skupin nazývaných taraf a do velkých měst se dostala až po roce 1864, kdy kníže Alexandr zrušil nevolnictví.  To se pak v Bukurešti a brzy po celé Evropě nestačili všichni divit, co všechno dokážou vesničtí mistři na nai zahrát, zvlášť potom Fanice Luce, geniální romský samouk, který vystoupil na světových výstavách v Paříži a New Yorku, koncertoval po celém světě a až do roku 1968 vedl školu vyučující hru na nei. Studoval u něho také Zamfir, který flétnu nai přivedl později na ta největší světová podia a svými koncerty se postaral o nebývalou uměleckou renesanci původně neznámého vesnického nástroje z rumunských vesnic. Od 90. let Zamfirovi a dalším skvělým rumunským hráčům sice konkurovali andští flétnisté, ale než by je v jejich slávě ohrozili, spíš dopomohli k ještě větší popularizaci Panovy flétny a tím pádem k daleko silnějšímu zájmu o hudbu, s ní spojenou.