PETRA NACHTMANOVA

PETRA NACHTMANOVA

BARDSKÁ TRADICE ASHIKŮ V JEDINEČNÉM PODÁNÍ

PRVNÍ ČESKÝ KONCERT VÍDEŇSKÉ RODAČKY ČESKO-POLSKÉHO PŮVODU.

„Loutna saz nemůže být klíčem ke špatným dveřím, otevírá pouze ty dobré, a pokud chcete, aby byla slyšet vaše slova, neobejdete se bez ní. Teprve když se spojí slova se zvukem sazu, stávají se z nás lidské bytosti,“ slyšíme říkat ve filmu Saz - The Key of Trust. Francouzský dokumentarista Stephan Talneau v něm zachycuje cestu vídeňské rodačky česko-polského původu za tajemstvím sazu neboli loutny bağlama. Začíná v Berlíně, kde Petra žije, v komunitě tureckých emigrantů, kde poprvé saz slyšela a pokračuje do Anatolie a dál na Kavkaz až do Íránu. Po prvotním okouzlení totiž pochopila, že s výukou hry na loutnu, a ta není rozhodně jednoduchá, na sebe bere závazek studia její úžasné historie, stylové a regionální rozmanitosti a přímého napojení na súfijskou odnož šítského islámu, konkrétně na Alevity a řád Bektaši.
Uctivým přístupem, znalostí hry, jazyka, poezie písní a bardských tradic ashiků si Petra získávala na cestách srdce a důvěru místních. Hrála a zpívala s nimi, kde se dalo a vždy poprosila: „Zahrajte mi písničku, kterou si mohu odvézt sebou domů.“
Alevité, podobně jako jiné súfijské řády, jsou v rozporu s většinovým vnímáním islámu. Nedrží se dogmat, odmítají právo šaríja, nemodlí se pětkrát denně, pijí alkohol a nadevše respektují ženskou svobodu. Dervišové pak namísto aby bezmezně přijímali Boha, raději se s ním prý „hádají“. Tím, že byla hudba a výsostná poezie potulných bardů ashiků odpradávna v protikladu se sunnitskou ortodoxií Turecka, stal se saz symbolem vzpurné Anatolie, což vedlo k pronásledování svobodomyslných ashiků. Násilí a projevům nenávisti čelí alevitská náboženská komunita ze strany turecké vlády dodnes. Podobně jako Kurdové. Ačkoliv patří saz mezi nejpopulárnější turecké nástroje a hrají na něj milióny lidí, zůstává proto navždy spojen s protestní hudbou, které svým zvukem dodávána na síle a důvěryhodnosti.
V písních a příbězích ashiků, plnících také role šamanů a léčitelů, se zrcadlí dějiny Anatolie a tomu odpovídají i jímavé melodie a mystický, se vším všudy průzračný zvuk loutny, Alevity přezdívané strunný Korán. Repertoár ashiků, kdy víc než na instrumentálních zdatnostech záleží na znalostech poezie, se nejprve do ulic do Istanbulu a později do rádií a na alba, dostával postupně. A později se s velkou vlnou tureckých gastarbeiterů přenesl i do Berlína, kde se k loutně a písním dostala Petra. „Fascinuje mě kombinace sazu a poezie spojující společnost. To je pro Alevity nesmírně důležité a mě to pomohlo se hlouběji seznámit s anatolskou kulturou,“ uvedla a zdůraznila i svůj zájem o další verze loutny rozšířené pod různými názvy na Balkánu a ve Střední Asii.
Dojděte si koupit döner kebab, uvařte si silnou tureckou kávu, pohodlně se usaďte a pusťte si film Saz - The Key of Trust. Pak vám dojde, proč se Petra do nástroje starého přes dva tisíce let zamilovala. Vedle sólového vystupování hraje anatolský repertoár také s francouzskou skupinou Telli Turnalar, tureckým multiinstrumentalistou Ceyhunem Kaya a když se k nim v projektu Karmatürji přidá hvězda berlínské elektrotaneční scény, slavná producentka İpek İpekçioğlu, uvádějí anatolskou hudbu o 21. století.







Film SAZ - The Key of Trust: