FOLKROCKOVÁ KAPELA, KTERÁ MÁ RÁDA BLUES, SOUL, FUNKY A JAZZ Z NEW ORLEANS

REINKARNOVANÁ AMY WINEHOUSE? MŮŽE BÝT, AKORÁT, ŽE RÍOGHNACH CONNOLLY MÁ PO BOKU NADŽÁNROVOU KAPELU HONEYFEET A PODLE TOHO TAKÉ ZPÍVÁ.

Věřte tomu, že stát se fanouškem téhle manchesterské kapely moc práce nedá. Sice nevíte, jak koncert skončí, ale hned poznáte, kdy začíná. S prvním zvednutím úžasného hlasu Ríoghnach Connolly. Od té chvíle už jen myslíte na to, aby trval věčně. Zdá se vám to přehnané? Povíme si to po koncertu, pokud na to budete mít ještě vůbec sílu.
Nejde přitom o hudbu, kterou musíte bezpodmínečně slyšet a určitě přežijete, když se tak nestane, nejspíš byste ale měli. Ríoghnach Connolly s Honeyfeet totiž neskutečně baví do nás valit směs britského a irského folku, rocku, funky, blues, neworleanského jazzu nebo hip hopu; ano, čtete správně hip hopu. A také, jak tvrdí Ríoghnach, pořádného soulu, i když prý poháněného tryskáčem.
Největší problém každé kapely přichází ve chvíli, kdy se některý ze členů náhle potká se slávou. Honeyfeet považují v Manchestru už od roku 2008 za místní poklad, a ne že by úspěch zpěvačce Ríoghnach Connolly nepřáli, spolupráce s Afro Celt Sound Systémem a založení dua The Breath s kytaristou Stuartem McCallumem ovšem nabořilo plán slyšet ji s kapelou častěji. A nám, co v Manchesteru nebydlíme, ztížilo se o Honeyfeet už dávno dozvědět. Nemožnost sladit kalendář zpěvačky a kapely se podepsala také na počtu vydaných alb: dosud jen tři, když nepočítáme singly.
Že Honeyfeet mají v Manchesteru rádi nás kdysi před veletrhem Womex upozornili dopředu, jen zapomněli dodat, že až tolik, takže jsme se do narvaného sálu dostali jen tak tak. A spolu s delegáty naplno pochopili, proč legendární britský básník, zpěvák a spisovatel Benjamin Zephaniah hned po prvním koncertu Honeyfeet prohlásil: „Právě jsem se zamiloval.“