PRUNE
PÍSNĚ JAKO OHEŇ, U KTERÉHO SE ZAHŘEJETE
BRNĚNSKÁ PÍSNIČKÁŘKA PONOŘENÁ DO PODZIMNÍ ATMOSFÉRY.
Nejde o písně typu zaženu posluchače do kouta a nedám jim šanci, z jejich křehké intimity spíš vyznívá cosi, co vzejde ze chvíle, kdy se cítíte, jako byste kráčeli po vodě na cestě za ohněm, který když najdete, chcete si ho vzít domů, abyste se o pocit ohňové hřejivosti nemuseli s nikým dělit. Ale tak je to se všemi lyrickými autory, co si myslí, že se Země točí kolem nich a láska je to nejmenší, co dokážou vysvětlit. Zatímco u jiných písničkářů si dokážeme představit, že by texty oddělené od hudby mohly žít vlastním způsobem, u brněnské písničkářky Lucie Krpalové, která si říká Prune, ne snad, že by to nešlo, nejspíš by se její v angličtině zpívané písně pak ale nestaly tak „hřejivým společníkem do chladných a sychravých podzimních dnů” a přišly by o povahu filmového soundtracku, sugerující nám pocit, že nejen posloucháme, ale i sledujeme „jak vrtulníky o víkendech honí život“. Podíl na tom má na albu Fire také spousta dalších muzikantů, ale hlavně švédský multiinstrumentalista Christoffer Strandh, který Prune na koncertech doprovází.
