folkové prázdniny

HRANÍ OD SRDCE A SÍLA SKRÝVAJÍCÍ SE V JEDNODUCHOSTI

BRITSKÝ KYTARISTU A ITALSKÝ HOUSLISTA, PERKUSISTA A ZPĚVÁK, KTEŘÍ SE TAK DLOUHO HLEDALI, AŽ SE V JIHOITALSKÉM SALENTU NAŠLI.

Oba oslňující virtuózy z Folkovek známe. Vystupovali tu spolu, i s kapelami Les Triaboliques a Canzoniere Grecanico Salentino. Také si dobře pamatujeme, kolik toho a s kým už v životě dokázali. Při každém setkání si přesto nemůžeme pomoc a znovu jako předtím si uvědomujeme, že na co sáhnou, se až děsivě blíží k hudbě, která vlastně není vůbec složitá, za to naprosto skvělá. Mají na to jednoduchý recept: nebrání se žánrům a hrají od srdce bez úpěnlivé snahy přijít s uměním.
Formativní vlivy – salentský tarantimus, pouštní blues a severoafrické tradice – nesešněrovali do pevného tvaru, fungující pouze tehdy, když ho odehrajete pokaždé stejně. Pořád si nechávají dostatek prostoru, aby si z něho mohli spontánně odskočit k ostrému rock'n'rollu nebo k arabské melodice, poskytující sladké uvolnění. Adamsovy kytarové bluesrockové riffy a Duranteho tranzovní pizzica nás v jednou chvíli dokážou odpálit do výšky jako raketu, aby nás vzápětí nechaly slastně padat k zemi jak chmýří v emočním stavu, kdy do vás někdo šťouchne, rozpadnete se na kousky. Jedná se o rukodělnou práci: vše co od nich slyšíme na nahrávkách, dokážou odehrát a odzpívat naživo.
Když před čtyřmi lety přišli s albem Still Moving, posadili svým přirozeným přístupem svět doslova na zadek. Získali mnoho ocenění a člověk nemusel dlouho přemýšlet, aby mu došlo, že těžší hudební kalibr už snad ani nelze nasadit. A překonat ho, a dokonce ještě dravěji a působivěji? Dobré nebe, vždyť to ani není možné, neslo se třeba loňským veletrhem Womex. Jak se ukázalo, pro daleko víc zpívajícího Justina Adamse a hlasově ještě vášnivějšího Maura Duranteho nic nemožného. S albem Sweet Release a koncertem uchvátili snad každého a společně dokázali, jaká síla se skrývá v syrové jednoduchosti. Stačí prý jen zůstat sám sebou.

Autor fotografií: Ray Tarantino