JAMES HARRIES (VELKÁ BRITÁNIE)
ZLATÝ HLAS ZLATÉ ÉRY PÍSNIČKÁŘSTVÍ
BRITSKÝ PÍSNIČKÁŘ, KTERÝ JE DOMA V PRAZE.
Narodil se v Manchesteru, koncertuje po celém světě, ale doma je v Praze. A ti, co ho znají, vědí, že naříkavým hlasem zpívá tak trochu smutné písničky doznívající v užaslém tichu publika zasaženého až nepatřičnou dávkou emocí. Jamesovu tvorbu mnozí přirovnávají k tomu nejlepšímu, s čím před ním přišli Nick Drake, Damien Rice nebo Jeff Beckley a magazín Rolling Stone ho dokonce označil za „zlatý hlas“. My navíc víme, že je také vyhledávaným autorem filmových soundtracků a bez jeho vkladu si už málokdo dokáže představit Snowboarďáky, Rafťáky, Bobule nebo Lidice. Patří k písničkářům, kterým slouží ke cti, že i nástrojově a muzikantsky nejrozmáchlejší album dokážou na koncertech odehrát jen s akustickou kytarou, což je i příklad Jamesova posledního skvělého alba Hiraeth, které v jeho osamoceném podání vyzní nejlépe na místech s intimní atmosférou, kde každý jeho verš, zazvonění kytary a úžasně naléhavý hlas nemají kam utéct a stávají se „potravou posluchačovy duše“. O albu natočeném v bezútěšných dobách covidu hudební publicista Ondřej Bezr napsal: „Když se do něho poprvé zaposloucháme, už od prvních tónů máme neodvratný pocit, že je vlastně jakýmsi návratem ke zlaté době písničkářství v šedesátých a sedmdesátých letech. To je základní nastavení atmosféry alba.“
K jeho nezvyklému názvu James přidal vysvětlení: „Velšské slovo hiraeth v sobě spojuje hlubokou touhu po domově s nádechem nostalgie. Nemá přesný překlad, ale já to cítím tak, jako by ten domov ani nebyl skutečný. Takové pocity ve mně vyvolával chaos kolem brexitu a pak odloučení během pandemie. Jako bych nikam na světě nepatřil a slovo domov mě jenom mátlo.“
Autor fotografií: Marek Musil
