folkové prázdniny

IRSKÝ KYTAROVÝ ZÁZRAK

KYTAROVÁ BLUESMANKA Z DONEGALU.

Keltská sestra Elizabeth Cotten zní sice přehnaně, ale co mají chudáci bluesmani dělat, když s nimi při poslechu irské zpívající kytaristky cloumá takové nadšení.
Silvestr 2023. Právě skončila velmi sledovaná britská televizní show Jools Holland's Hootenanny, ve které Muireann Bradley zahrála skladbu Candyman a všichni se mohli utleskat. A zatímco ostatní šli slavit, ona musel domů nebo si dát leda tak narychlo limonádu. Bylo ji totiž sedmnáct let. A tak Joss Stone a Rodu Stewartovi, kteří v show také vystoupili, jen řekla dobrou noc a vydala se na kutě. A když se ráno probudila, byl z ní irský kytarový zázrak.
Možná jste to ve filmech viděli, je to takové klišé: rodiče přivážejí děti do školy a během cesty s nimi v autě s rádiem vyřvávají popové hity. Americkým country blues a ragtime posedlý otec ale trval na tom, aby se pouštěli Mississippi John Hurt, Reverend Gary Davis, Robert Wilkins, Blind Lemon Jefferson nebo Elizabeth Cotten. Na devítiletou holčičku dost neobvyklé, jenomže ji to bavilo; navíc ani doma táta na kytaru nehrál nic jiného. Také ji jednu koupil a vzal do učení. Tolik ve zkratce k příběhu, jak Muireann Bradley přišla k tak vytříbené fingerpickingové kytarové technice a na teenagera nezvyklému repertoáru, kdy jen díky dívčímu hlasu poznáte, že staré černošské bluesové trvalky nehraje někdo dospělý.
Vedle hudby se věnovala bojovým sportům. Pak přišel covid a než by doma seděla a koukala do zdi, naplno se věnovala kytaře, kdy i otcovi došlo, že s dceřinou nebývalou virtuozitou to není samo sebou a protože chtěl, aby si uvědomila, co všechno ve svém věku dokáže, umístil několik nahrávek na You Tube. „Lajkovací“ reakce přišla okamžitě, a navíc jedna opravdu nečekaná: ze San Francisca se s nabídkou k natočení alba ozval Josh Rosenthal z labelu Tompkins Square. No a když vyšlo, pro změnu zkoprněla produkce Hootenanny, a tak si Muireann Bradley, která za sebou měla pouhých pět skromných koncertů, zahrála před stovkami tisíc lidí.
S talentem se narodíš a přidáš-li poctivé cvičení, můžeš to v hudbě někam dotáhnout. My se ale bavíme o blues, černošském nářku z 30. let minulého století, kdy ti, co ho vydávali neměli žádná práva a sednou si vedle nich v autobusu nešlo. Co o tom proboha může vědět šestnáctiletá dívka z irského Donegalu? Ta má mít přece docela jiné starosti. Chápe vůbec, o čem zpívá? I takové otázky padaly v roce 2023 po vyjití alba coverů I Kept These Old Blues. Snad všem skeptikům ale vzápětí sklaplo: poslouchali sice dívku školou povinnou, přesto do blues a všemu co k němu patří evidentně upřímně zapálenou a namísto další šťourání se pustili do srovnávání s verzemi těch samých skladeb od Boba Dylana nebo Led Zeppelin.
Nové bluesové senzaci se dostalo později velkého uznání: smlouvu s ní podepsal legendární label Decca Records a album v remasterované podobě s několika bonusy, včetně skladby Hanka Willamse, letos znovu vydal. A jeden z jejích hrdinů, americký fingerpickingový kytarista Stefan Grossman o Muireann pak prohlásil: „Pochodeň jsem předal, takže můžu jít s klidem do důchodu.“