SAM LEE (VELKÁ BRITÁNIE)
BRITSKÝ FOLKAŘ A JEHO BOLESTNĚ ZNEPOKOJIVÝ POHLED NA HOŘÍCÍ SVĚT
SAM LEE OMRAČUJÍCÍ INTENZIVNĚ PŮSOBÍCÍ HUDEBNÍ KRÁSOU.
Byl na Folkovkách třikrát a pokaždé se našel někdo, kdo si ho chtěl vzít domů. Aby ne. Skromný, stále rozesmátý chlapík se ochotně dával s návštěvníky do řeči, a když v zámeckém parku neseděl s knížkou pod stromem, toulal se s lidmi po okolních lesích. Málokdo v něm viděl velkou folkovou hvězdu, jakou ve skutečnosti je, navíc se statusem respektovaného aktivisty, kterému nepřešponovanou potřebu chránit přírodu a upřímný vztah k matce Zemi věří snad každý, kdo se s ním nebo jeho hudbou někdy setkal.
Když pak doposloucháte Samovo loňské album songdreaming, jen zíráte před sebe a přemýšlíte, co s tím. Není to poprvé, už jsme si u něho na to zvykli, tentokrát ale opravdu nevíte, co k té epicky naléhavé environmentální hymně říct.
Těch, co do písní vkládají obavy z klimatických změn a naštvání z ničení přírody, přibývá, dokonce by se dalo říct, že se k tomu uchyluje snad každý, kdo pořádně vykoukl z okna ven, jedině Sam Lee ale dokáže dát bolestné znepokojení z blížící se apokalypsy do kontrastu s omračující a intenzivně působící hudební krásou. Nehraje si na spasitele, člověk s tak autenticky citlivou duší jen jako jiní neumí dramaticky křičet a vodit lidi na barikády. Do písní nevkládá tvrdý ekologický aktivismus, leckým považovaný za druh nátlaku a nepřípustného diktátu, klidným hlasem pastora v nás spíš probouzí lepší já. Nevnímáte ho přitom jako někoho, kdo vás ve jménu Matky země nutí odstěhovat se pod skálu, přestat jíst maso, jezdit autem a repelentem zabíjet komáry. „Někdy si myslím, že jsme zašli příliš daleko, abychom se ještě stačili obrátit nazpět. Trápí mě, co po sobě zanecháváme.“
Za složitými a vlastně nefolkovými aranžemi hledejme Samův zájem o globální hudební vlivy, využití nezvyklých nástrojů a fakt, že většina členů jeho skupiny neměla s britským folkem často vůbec nic společného, zato s klasikou, avantgardou a jazzem ano. Seznámil nás také s komunitou britských kočovných Romů (Gypsies Traveller), která ho možná jako prvního umělce přijala, pustila do svého světa a na důkaz, že si váží jeho upřímného zájmu, mu půjčila své písně s právem osobního hudebního výkladu. Platí to i pro nové album, kde je proměnil v hymny, vyžadující, aby přírodní dědictví bylo přístupné všem, bez ohledu na kulturní původ, sexuální orientaci, dědictví a rozdílnost naších příběhů. „Abychom si to uvědomili, musíme si je ale nejprve zazpívat,“ vysvětlil Sam Lee svou filosofickou myšlenku.
S ochranářskou adorací přírody a fascinací napojit se na její zvukové kanály přichází Sam Lee pravidelně a když o albu songdreaming prohlásil, že předtím nikdy takové nenatočil, měli bychom mu věřit, protože druhým dechem dodal, že do něho vložil zkušenosti svého věku, stav světa, své obavy, lásky a mnohem víc zranitelnosti než předtím. „Toužím po tom, aby každé album bylo plné lesů, a zároveň, aby každý les naplnila hudba. To je moje vize.“
Autor fotografií: Dom Tyler a River Avon Portrait
