folkové prázdniny

NEOKÁZALÉ SPOJENÍ JAZZU, ŽIDOVSKÉ HUDBY A MYŠLENKY NA STĚHOVÁNÍ DUŠÍ

JAZZOVÝ KYTARISTA DAVID DORŮŽKA SE SPOLUHRÁČI NA ALBU GILGUL PROCHÁZÍ TRADICEMI ŽIDOVSKÉ HUDBY Z EVROPY A BLÍZKÉHO VÝCHODU.

Mezinárodně proslulý jazzový kytarista David Dorůžka se na scéně židovské hudby pohybuje pravidelně a částečně na ni zacílilo jeho předchozí album Autumn Tales. A pokud jde o jazz, u Davida rozhodně nepochodíte s jeho klasickou podobou, vždy ho sice považoval za důležitou, nicméně pro jeho tvorbu nikoliv zcela určující platformu. A když teď na Gilgul se spoluhráči prochází tradicemi židovské hudby z Evropy a Blízkého východu, na jazzmana byste ho z asi netipovali, a když na to přijde, je to vlastně úplně jedno, protože vás ta hudba okamžitě pohltí. S flétnistou a zpěvákem Robertem Fischmannem a bubeníkem Martinem Novákem jedinečným způsobem dokládají nadčasovost a dějinnou prostupnost židovské hudby, ať už pochází odkudkoliv a je určena pro synagogy nebo každodenní život. Přestože je těsně provázaná s židovskou vírou, liturgií a filosofií, nic nebrání tomu, aby ji po svém převzali i ti největší modernisté, aniž by se dočkali pokárání za její znehodnocení. Tím nepřestává židovská hudba fascinovat.
„Velká většina příslušníků židovské minority, kteří přežili druhou světovou válku nebo vyrůstali za komunismu, o svém židovství vůbec nemluvila nebo se na ně snažila zapomenout. Možná tedy naše generace, která se ještě narodila za komunismu, ale větší část života už strávila ve svobodné společnosti, je vlastně první, která se k tomuto tématu začíná více vracet, přemýšlet o tom a být aktivní. Je tedy celkem přirozená věc, že vycházíme z židovské hudby, ale zároveň ji interpretujeme po svém a s mnoha vlivy, které nutně nesouvisejí jen s židovskou kulturou,“ řekl David Dorůžka v rozhovoru pro Český rozhlas Vltava k albu nabízející vedle úprav tradičních melodií také zpívané a instrumentální autorské skladby od něho a Roberta Fischmanna.
Ten k neobvyklému názvu alba dodává: „Podstatným jménem gilgul většinou v hebrejštině rozumíme gilgul nešamot neboli stěhování duší. Tato myšlenka, v židovství mírně kontroverzní, pochází z kabaly. Podle tradice duše putují z těla do těla a plní tak svou roli v rámci tikkun olam tedy nápravy světa. Jedním z běžných významů slova gilgul je tedy „cyklus“. V rámci prastarého náboženství zvaného jazz mají duše písní plnou svobodu stěhovat se z jednoho těla do druhého a střídat nástroje, tóniny, rytmická metra i žánry dle libosti a svět to dle našeho názoru pak činí lepším. Naše skromné úsilí, nechť se rozprostírá jako sukat šalom, baldachýn míru nad našimi hlavami a nechť tento koloběh pokračuje Le’olam va’ed, na věky věků.“

Autor fotografií: Dušan Tománek